Kolektiv vedený Janem Císařem v ní zpracoval dějiny ochotníků od osmnáctého století až do současnosti; navíc s přihlédnutím k dění, jež formovalo českou divadelní kulturu od dvanáctého století. V samostatných kapitolách se probírají i období, kdy se na ochotnických scénách dařilo opeře, operetě a kabaretu, velkou pozornost autoři věnovali loutkářům. Zabývali se také divadlem poezie, divadlem dětským a školním, dokonce i alternativními výboji amatérů v posledních desetiletích.
Bibliografie českého amatérského divadla tvoří svazek druhý, v němž kolektiv pod vedením Jiřího Valenty soustředil na dva tisíce položek. Kniha je členěna do jedenácti sekcí, v nichž jsou soustředěny bibliografické údaje týkající se například divadelních dějin, vzdělávání, festivalů, loutkářů či dramatické výchovy a hudebního divadla. Příznačné pro tuzemské amatérské divadlo je, že se jím - jak bibliografie dokládá - zabývali v různých souvislostech i mnozí profesionálové. Figurují tu například jména skladatele Petra Ebena, režisérů Jiřího Frejky či Petra Lébla, dramaturga Jaroslava Vostrého a loutkáře Erika Kolára. Práce na třetí etapě projektu - dvousvazkovém Místopisu českého amatérského divadla - jsou nyní v plném proudu.
"Máme v okresech asi sto padesát spolupracovníků, kteří zadarmo soustřeďují materiál," líčí situaci Jiří Valenta, v jehož počítači se informace soustřeďují. "Jsou mezi nimi i takoví nadšenci, kteří objíždějí okolní vesničky na kole." Někdy přicházejí obsáhlé zprávy či publikace o ochotnících v příslušných obcích včetně podrobného soupisu repertoáru, z dalšího místa se podaří zjistit pouhý mlhavý náznak. "Víme třeba jen, že tam jakýsi soubor hasičů hrál ve dvacátých letech," poznamenává Valenta. "V takovém případě se obrátíme s prosbou na starostu, aby se pokusil zjistit víc. Podobných dopisů jsme zatím rozeslali asi tisíc, ale polovina starostů neodpověděla."
Podle Valenty je také znát, kdy na jejich dotaz odpovídají ti, kdo mají za sebou ochotnickou praxi, a kdy se záležitostí zabývala pouze slečna z kanceláře. Při probírání historií vyplují napovrch i unikátní informace a příběhy. Na Hodonínsku kupříkladu namaloval Mucha ochotníkům tři opony, ale slehla se po nich zem. V Beřovicích zase místní divadelníci postavili v roce 1904 z výtěžku svých představení pomník herci a režisérovi Valeriánu Pejšovi - patrně jde o jediný pomník, který byl kdy některému ochotníkovi věnován.
"Je to obludně rozsáhlý materiál a práce na jeho zpracování nebude nikdy ukončena," míní Valenta. První díl místopisu A - M má být hotov v době Jiráskova Hronova 2001, vydání části druhé je plánováno na rok následující. Do obou knih se v podobě hesel vejde jen stručný výběr z nasbíraných materiálů - ty budou v kompletní podobě přístupné alespoň v obsáhlé databázi, která se bude průběžně doplňovat o nově zjištěné poznatky.
Už teď se prý před Jiřím Valentou rýsují plány na další možné pokračování historie amatérských divadelníků. "Stálo by za to sestavit i přehled nejvýznamnějších osobností, které činnost ochotnických divadel iniciovaly či jejich činnost posunuly dál," dodává.
 Zahrada sudiček, dětské představení, Polná, 1908. |
 Cedule k ochotnickému představení Škroupovy-Chmelského opery Dráteník, Turnov, 7. 11. 1839. |
 Výjev z Tylova Strakonického dudáka, Klatovy, 1906. |
 Vesnické hlediště, jak ho v roce 1884 zachytil V. Gottlieb, připomíná atmosféru českých ochotnických představení za národního obrození. |
 Oldřich Wenzl: Rozházené kopretiny, Orfeus Praha, scénář a režie Radim Vašinka, 1975. |
 Výjev z Jiráskovy Lucerny, Ochotnický spolek Náchod, v roli mlynáře p. Remeš, v roli kněžny pí Borůvková, 1905. |
 R. Kippling: Mauglí, inscenaci dramatizace románu uvedla Mladá scéna Ústí nad Labem, dramatizace a výprava Kristina Herzinová, 1996. |
 L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, soubor ZK ROH Tonak, Nový Jičín, 1954. |
 Smetanova Prodaná nevěsta v Červeném Kostelci, pohled na přírodní hlediště a jeviště v Lipkách, 1924. |
 Loutky Ladislava Šalouna ke hře Františka Škroupa Dráteník, Umělecká výchova Praha, 1914. |
 Výjev z pastýřské operety Dafnis a Chloe, Besídka dívčí průmysové školy Vesna, Hořice, 1915. |
 Gerhart Hauptmann: Potopený zvon, Jednota besedních ochotníků Olomouc, p. Volánek jako Vodník, 1911. |
