Doporučujeme

V Mumraji se představí například Zlata Adamovská, Jan Šťastný, Ivan Řezáč či Ladislav Frej.

V Mumraji se představí například Zlata Adamovská, Jan Šťastný, Ivan Řezáč či Ladislav Frej. | foto: Bohdan Holomíček

Divadelní Mumraj z Vinohrad ukazuje revoluci jako grotesku

  • 0
Revoluce jako fraška v zapadlé ruské gubernii. Hru velkého mystifikátora Lea Birinského MUMRAJ oživí ve středeční premiéře Divadlo na Vinohradech v režii Ivana Rajmonta.

Máloco je tak spletité jako život Lea Birinského, autora pozoruhodné grotesky, do češtiny překládané jako Mumraj. Měnil místa pobytu, příjmení i identitu. Narodil se nejspíš na Ukrajině, zřejmě 8. června 1884, avšak jisté to není, neboť se se neví, zda jde o datum podle juliánského či gregoriánského kalendáře.

Zpočátku používal příjmení po otci Gottesmann, později je vyměnil na rodné jméno matčino. Tím však řetěz otázek začíná. Na začátku 20. století se Gottesmannovi přestěhovali do Vídně. Tam Leo uvedl jako místo narození Halič (rodiště otce), zřejmě aby jednodušeji dosáhl trvalého pobytu. V roce 1914 zásadně změnil identitu, uvedl před úřady jiné místo narození, přihlásil se k ruskému občanství.

Z představení MumrajDůvodem byla zřejmě snaha vyhnout se povolání do armády. V roce 1920 se ve vídeňských novinách objevilazpráva o Birinského sebevraždě. Ve skutečnosti šlo o fámu, která vznikla záměnou s jeho mladším jmenovcem Leonem Gottesmannem, který skutečně sebevraždu spáchal.

Další Birinského cesty vedly do Berlína a nakonec do New Yorku, kam přicestoval s nikaragujským pasem. A znovu uvedl jiné nacionále. V Americe psal hry i scénáře, jeho stopa na sedm let mizí v roce 1944. Objevuje se znovu až v roce 1951 a jde o úmrtní list z chudinské nemocnice v Bronxu.

"Autentická" hra

Birinského dramatické dílo požívalo největší obliby v letech 1910–1917, pak postupně upadal v zapomnění. Znovuobjevení se dočkala jen jeho nejpopulárnější hra Narrentan neboli Mumraj. Na českých jevištích se objevila několikrát, poprvé za osobní účasti autora v Národním divadle v roce 1912.

Z představení Mumraj

K českému uvedení se pojí další mystifikace. "Hra měla premiéru současně v deseti evropských městech.V Praze ji režíroval Karel Hašler. Reklama ji anoncovala jako autentickou hru z ruské revoluce (jde o ruskou revoluci v roce 1905 – pozn. red.) od skutečného ruského autora. Tahle revoluční fraška, nebo spíš groteska výrazně podráždila evropské levicové intelektuály. Když prasklo, že Lev Birinski je sice narozený na Ukrajině, ale vlastně dávno vídeňský židovský divadelník píšící německy, bylo dílo dokonáno," popisuje režisér Rajmont a doplňuje české osudy Mumraje:

"Hru po letech objevil pro československé divadelníky slovenský dramatik Maroš Porubjak a mně ji dal můj milovaný učitel Jaroslav Vostrý v době, kdy jsem šéfoval ústecké Činoherní studio. Tenkrát to ovšem nešlo uvést. To se podařilo až těsně po listopadu právě Vostrému v pražském Činoherním klubu. I já jsem pak na hru zapomněl. Byl jsem šťastný, když mi ji teď dramaturgie nabídla.“

Z představení MumrajZ představení Mumraj

O čem Mumraj je? Gubernátor odlehlé provincie předstírá, že v oblasti zuří revoluce, a čerpá do vlastní kapsy od vlády peníze za její potírání. Gubernie je skutečně plná revolucionářů, ti však dávají nejvyšší pozor, aby zůstala pořád stejně ospalá. Mají tam totiž svou centrálu i tajné sklady a slídění policie nemohou potřebovat.

Jenže paradoxně gubernátor nakonec potřebuje revoluci vyvolat – přes noviny se prosáklo, že ve městě je klid. Nezbývá než začít s fingovaným atentátem sama na sebe. Revoluce jako groteska Mumraj trochu připomíná komedie Gogolovy, ale nese v sobě středoevropský smysl pro ironii.

Z představení Mumraj"Gubernátor má ženu a ta má milence. Milenec je však revolucionář a dělá to pro revoluci. Gubernátor ví, že žena má milence, a vztah podporuje, aby měl klid. Hra je těmito skvělými paradoxy přímo nabitá, je to nemilosrdný, krutý, ale úlevný pohled na lidský úděl,“ říká Rajmont a dodává:

„Ve hře se hodně mluví, ale není to konverzačka. Hra je docela průhledná, o co jde, pochopíte rychle. Podstatné je to, jak postavy překvapivě, nečekaně a mnohdy neodolatelně groteskně řeší problémy, do kterých se často vlastním přičiněním dostávají. Je to docela těžké, protože situace vyžadují maximální autenticitu."