Ta kolísala od profesionálně zvládnutých "tradičních" inscenací přes různě zdařilé experimenty až po triviální středoškolské hříčky.
Zdá se, že i mezi amatéry se postupně stírá stylová hranice mezi věkově staršími konzervativními soubory a mladými "rozvraceči". Tradiční ochotnické pojetí, které ještě před několika lety v Hronově mívalo poměrně výrazné zastoupení, se letos prakticky neobjevilo, do uvolněného prostoru se ovšem prosadily inscenace, které se vztahují k současnému divadelnímu mainstreamu dost podobně, jako se "staří" ochotníci snažívali napodobit své velké divadelní či televizní vzory. Nejsou však již zdaleka generační záležitostí.
Dvojici výrazných inscenací tohoto typu – Obraz a Když tančila – přivezli studenti divadelních škol ze Šumperku a ze Zlína. Vstřícný ohlas naznačil, že na moderní bulvár v technicky slušném, byť nepůvodním provedení až překvapivě dobře slyší i mladé, jinak pramálo mainstreamové hronovské publikum.
I v Hronově se však to podstatné nacházelo mimo divácké tutovky hlavního proudu. Z českých zástupců dokázalo skloubit originalitu formální i obsahovou Teatro Plyšolíno s poloimprovizovanou groteskou Plyšový zajíc do lesa nepatří nebo plzeňský Pachýř Pačejoff s absurdní pseudoloutkovou hříčkou Veselé příhody Pachýře a Chroše (obé v rámci programu HronOff).
Ze zahraničních hostů vyniklo znepokojivé holandské pohybové divadlo TiNA Ni NA Ni či Spomienky budúceho starca DZ Partizánské, vycházející z méně známých textů Daniila Charmse.
Zlatého Aloise, cenu neoficiální, leč prestižní, udělili divadelníci a publicisté inscenaci Marmeláda pražského divadla Kámen. Jeho šéf Petr Macháček se spolu s výtvarníkem Tomášem Žižkou stal osobností festivalu.
