Název festivalu je 4+4 dny v pohybu. První dva ročníky trvaly pouhé čtyři dny. Znamená to, že letos stejně jako loni bude mít přehlídka osmidenní trvání? Proč jste se rozhodli festival prodloužit na dvojnásobek?
Černá: Již loni jsme festival organizovali tak, že trval osm dní. Název vychází také ze jména našeho družení – 4 dny. Když se konal první ročník, šlo vlastně o takovou náhodnou akci a tehdy nám klub Roxy poskytl prostor pouze na čtyři dny. Další rok jsme festival pořádali v klasických divadlech a čtyři dny nám tehdy naprosto stačily. Loni jsme zjistili, že nás klasická divadla už nepřitahují, protože spolupráce s nimi je úplně pekelná. Proto jsem si řekli, že bychom to mohli zkusit úplně jinak a pro loňský ročník jsme objevili prostory čističky vod, která patří Národnímu technickému muzeu. Najednou nám došlo, že by bylo mrhání energií vyvinout takové úsilí, když by festival trval pouze čtyři dny.
Jak vás napadlo uspořádat letošní ročník v halách ČKD? Je složité získat podobné prostory pro divadelní festival?
Štorek: Hrozně záleží na tom, kdo je vlastníkem. Haly ČKD jsme objevili již loni a letos jsme měli výhodu, že kolegyně Markéta Černá má kamarádku, která je v kontaktu s majitelem.
Černá: Proto byla situace mnohem jednodušší. Majitel je pochopitelně normální bussinesman, kterého zajímá hlavně zisk. My jsme to navlékli na fakt, že se jedná o mezinárodní akci s velkým renomé a na to zřejmě slyšel.
Jak vybíráte účastníky festivalu?
Černá: Většinou Pavel Štorek objíždí zahraniční festivaly a tak si vytipovává zajímavé projekty, což ovšem také něco stojí.
Vím, že jste sám působil jako herec. Hrajete stále?
Štorek: Teď už nehraju, tedy občas. Vlastně takhle vznikl i nápad udělat festival. Začal jsem brát zdejší situaci, co se divadla týče vážně a zjistil jsme, že zdejší divadlo je trošku jinde než v zahraničí. Zela tu ohromná propast a k tomu přistupoval ještě jeden nezdravý prvek. Jde o to, že na západě mají profesionální komerci, která je dost profilovaná a nezávislé divadlo, k němuž ovšem přistupují velmi vážně. I nezávislé divadlo je v zahraničí na velmi vysoké úrovni. Tady se to má tak, že zde máme neprofesionální komerci a neprofesionální zázemí pro nezávislé umělce. Chtěl jsem ukázat, že i nekomerční zóna je už v zahraničí naprosto legálním partnerem.
Možná se vám toto přirovnání nebude líbit, ale chcete tedy prezentovat nezávislé divadlo, které často uvádí Divadlo Archa. Mám na mysli multimediální projekty, které kombinují video, živou hudbu, tanec a divadlo?
Černá: V Arše je situace jiná. Archa vlastně neriskuje, protože sází na jména, která zaplatí a má celoroční program, takže sem lidé přijdou už proto, že jim samotné divadlo dává záruku kvality. My přivážíme věci, o nichž zde fakt nikdo nikdy neslyšel?
Loni ale na festivalu vystoupil Nigel Charnock z proslulých a světoznámých britských DV8.
Černá: No, to šlo prakticky o výjimku. Jsme samozřejmě rádi, když se nám na festivalu objeví nějaká významné osobnost, ale jinak náš festival není o zvučných jménech. Není to zkrátka priorita.
Štorek: K té Arše : rozdíl je hlavně ve faktu, že Archa opravdu hraje celý rok. Jiná situace by nastal v případě, že by Archa pořádala festival nezávislého divadla. Pak bychom určitě nalezli spoustu společných věcí. Naprosto jiná situace by zase nastala, kdybychom měli k dispozici stálý prostor i my. Takový festival, jaký pořádáme nám sice v něčem dává větší volnost, na druhou stranu je daleko více svazující. Lidi nejdou na jméno souboru, ale hlavně na jméno festivalu. V Arše přijdou diváci hlavně na jméno konkrétního umělce nebo souboru. Je ale fakt, že se snažíme i my o to, aby naše jméno dávalo divákům záruku kvality.
Jak byste nazvali divadlo, které do Čech vozíte, jestli se můžete vyhnout pojmu moderní, protože tento termín je zavádějící.
Štorek: Já bych to pojmenoval generační přetlak nebo mix. My umělce neprovokujeme, aby kombinovali například video s mimickým herectvím. Oni tak prostě pracují. Myslím si, že není náhoda, že polovina souborů, které jsme letos dovezli, po nás požaduje videoprojektory. Musím ale poznamenat, že jde asi o všeobecný trend a i v této rovině vzniká spousta kýčů. Myslím, že soubory mají větší možnosti, pokud používají techniku, ale tím vzniká také více kýčů. My se ale pochopitelně snažíme vozit kvalitní věci.
Myslíte si, že je takové divadlo u nás stále ještě něčím neobvyklým?
Štorek: Naprosto jiná je situace v Praze. V hlavním městě si situace zlepšila. V regionech je to ale tragedie.
Černá: Když přijedete třeba do Plzně, tak tam mají diváci pocit, že divadlo je, když na pódium přijde paní Galatíková a panem Satoranským a přednesou tam klasickou ódu na klasické herectví. V regiónech musejí mít prostě jistotu, že na to lidé přijdou. A mám pocit, že klasické divadlo je dnes také hodně otázkou snobů, kdy podnikatelé a celebrity jdou jednoduše na jména, protože se chtějí blýsknout, že chodí na klasiku za kterou patřičně zaplatí.
Loni festival doprovázely další akce jako koncerty a výstavy? Plánujete takovou podobu festivalu i letos?
Černá: Celý projekt vznikl ve spolupráci Mamoupapou, což je taková naše přidružená organizace a s Jazz Clubem Železná. My máme na starosti čistě divadelní část. Mamapapa halu pojali jako prostor, který je určen k demolici. Vytvořili zde se studenty alternativní větve DAMU a s lidmi z Duncanova centra ateliér. Vznikají tam tedy nyní různé instalace a happeningy, které na festivalu představíme publiku. Jazz Club Železná pak zajišťuje koncerty.
Co byste lidem doporučili, které představení by neměli vynechat?
Štorek: Hodně zajímavý bude italský soubor Motus z Florencie. Jejich představení je velmi kontroverzní. Tato skupina měla na festivalu vystoupit již loni, ale v Itálii i tady se jejich kvality zpochybňovaly, a tak nakonec nebyli schváleni. Jejich představení balancuje na pomezí témat jako jsou sexualita, narkománie a vztah Italů ke katolicismu. Italská kritika toto představení strašně strhala, ale později se musela omluvit, protože po dalších představeních kritici zjistili, že nejde pouze o výstřelek a extravaganci. Pro ty, kteří hovoří anglicky, si myslím že bude pecka soubor Gob Squad, kteří kombinují on – line video s rockovým koncertem a podobně.
