Expozici s názvem Frank Lloyd Wright and the Living City si Obecní dům zapůjčil od Vitra Design Muzeum sídlícího v německém Weil am Rhein. To ji připravilo společně s newyorskou společností Exhibitions International a Frank Lloyd Wright Foundation z Arizony. "Před dvěma lety nás ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea Helena Koenigsmarková na tuto putovní výstavu upozornila. Od té doby jsme hledali vhodný volný termín na její realizaci u nás. Jsme totiž jedni z mála, kteří si mohou dovolit projekt za zhruba dva a půl milionu korun," osvětluje ředitel Obecního domu František Laudát pozadí vzniku výstavy.
Wright začal navrhovat domy v době, kdy se společnost teprve probouzela do moderní éry, a poslední návrhy vytvořil v čase, kdy už svět prožíval svůj "atomový věk". S konceptem dynamického interiéru vystoupil kolem roku 1900. Jeho hlavní myšlenkou bylo přeměnit dříve konzervativní rozvržení stavby do podoby vzájemně se prolínajících prostorů. To se mu podařilo uskutečnit v řadě zakázek na rodinné domky, ve kterých místo tradičních malých pokojů postavil vzdušné, světlem prosycené haly. Vzorem mu byla anglická, rakouská a také japonská architektura propojující obydlí s přírodou a s důrazem na subjektivní potřeby zákazníka.
První významnou zakázku Wright získal v Japonsku - hotel Imperial v Tokiu postavený v letech 1916-1922. Legendy praví, že hotel jako jediný obstál při obrovském zemětřesení, které Tokio postihlo rok po jeho dokončení. Budov ve skutečnosti zůstalo stát více, Wrightovi však tato příhoda - jím samým velmi podporovaná - získala pověst. Přesto až do třicátých let proslul spíše svým bouřlivým životem plným sexuálních dobrodružství, rodinných tragédií a velkých dluhů. V době hospodářské konjunktury se mu vinou toho nepodařilo získat žádného velkého zákazníka.
Na architektonický piedestal se pak Wright dostal v letech třicátých, kdy se evropský mezinárodní styl architektury, preferující čisté linie, železobeton a odindividualizované bydlení, již pomalu vyčerpal. Tehdy Wright postavil Fallingwater, dům rostoucí ze skály nad vodopádem v Pensylvánii, který se stal jedním z nejzdařilejších meziválečných projektů. Architektův kredit pak potvrdila administrativní budova firmy S. C. Johnson & Son Co. na subtilních "stromových" nosnících.
Po druhé světové válce Wright během patnácti let vyprojektoval kolem 350 budov. Některé se podařilo dokončit až po jeho smrti, některé zůstaly pouze na plánech - například návrh The Mile High Illinois Skyscraper, jeden a půl kilometru vysokého mrakodrapu pro 100 tisíc lidí s výtahy na atomový pohon.
Nejslavnějším Wrightovým dílem je spirálovitá budova Guggenheimova muzea v New Yorku. "Wright byl dítě z provincie a New York neměl rád. Přesto v něm postavil svůj největší pomník," říká k tomu Vladimír Šlapeta, spoluautor drobné publikace Frank Lloyd Wright a česká architektura, knihy, která nynější výstavu doprovází. Naše architekty podle Šlapety Wright ovlivnil už v roce 1900, kdy jeho práce publikoval ve Volných směrech Jan Kotěra. Ve Wrightových ateliérech pracovalo také několik Čechů, tím nejznámějším je Vladimír Karfík.
Vedle modelů všech Wrightových stěžejních projektů - včetně rozlehlé trojrozměrné představy ideálního města The Living City - a dále nákresů a dobových ukázek mobiliáře jsou na výstavě promítány i dokumentární filmy popisující Wrightův život a tvorbu. K dispozici je jak zmíněná česká publikace s texty Vladimíra Šlapety, Mileny Lamarové a Vladimíra Karfíka, tak rozsáhlý původní katalog v anglické a německé verzi od autorů výstavy v čele s Davidem G. De Longem. Výstava trvá do 15. dubna 2001.
Wright začal navrhovat domy v době, kdy se společnost teprve probouzela do moderní éry, a poslední návrhy vytvořil v čase, kdy už svět prožíval svůj "atomový věk". S konceptem dynamického interiéru vystoupil kolem roku 1900. Jeho hlavní myšlenkou bylo přeměnit dříve konzervativní rozvržení stavby do podoby vzájemně se prolínajících prostorů. To se mu podařilo uskutečnit v řadě zakázek na rodinné domky, ve kterých místo tradičních malých pokojů postavil vzdušné, světlem prosycené haly. Vzorem mu byla anglická, rakouská a také japonská architektura propojující obydlí s přírodou a s důrazem na subjektivní potřeby zákazníka.
První významnou zakázku Wright získal v Japonsku - hotel Imperial v Tokiu postavený v letech 1916-1922. Legendy praví, že hotel jako jediný obstál při obrovském zemětřesení, které Tokio postihlo rok po jeho dokončení. Budov ve skutečnosti zůstalo stát více, Wrightovi však tato příhoda - jím samým velmi podporovaná - získala pověst. Přesto až do třicátých let proslul spíše svým bouřlivým životem plným sexuálních dobrodružství, rodinných tragédií a velkých dluhů. V době hospodářské konjunktury se mu vinou toho nepodařilo získat žádného velkého zákazníka.
Na architektonický piedestal se pak Wright dostal v letech třicátých, kdy se evropský mezinárodní styl architektury, preferující čisté linie, železobeton a odindividualizované bydlení, již pomalu vyčerpal. Tehdy Wright postavil Fallingwater, dům rostoucí ze skály nad vodopádem v Pensylvánii, který se stal jedním z nejzdařilejších meziválečných projektů. Architektův kredit pak potvrdila administrativní budova firmy S. C. Johnson & Son Co. na subtilních "stromových" nosnících.
Po druhé světové válce Wright během patnácti let vyprojektoval kolem 350 budov. Některé se podařilo dokončit až po jeho smrti, některé zůstaly pouze na plánech - například návrh The Mile High Illinois Skyscraper, jeden a půl kilometru vysokého mrakodrapu pro 100 tisíc lidí s výtahy na atomový pohon.
Nejslavnějším Wrightovým dílem je spirálovitá budova Guggenheimova muzea v New Yorku. "Wright byl dítě z provincie a New York neměl rád. Přesto v něm postavil svůj největší pomník," říká k tomu Vladimír Šlapeta, spoluautor drobné publikace Frank Lloyd Wright a česká architektura, knihy, která nynější výstavu doprovází. Naše architekty podle Šlapety Wright ovlivnil už v roce 1900, kdy jeho práce publikoval ve Volných směrech Jan Kotěra. Ve Wrightových ateliérech pracovalo také několik Čechů, tím nejznámějším je Vladimír Karfík.
Vedle modelů všech Wrightových stěžejních projektů - včetně rozlehlé trojrozměrné představy ideálního města The Living City - a dále nákresů a dobových ukázek mobiliáře jsou na výstavě promítány i dokumentární filmy popisující Wrightův život a tvorbu. K dispozici je jak zmíněná česká publikace s texty Vladimíra Šlapety, Mileny Lamarové a Vladimíra Karfíka, tak rozsáhlý původní katalog v anglické a německé verzi od autorů výstavy v čele s Davidem G. De Longem. Výstava trvá do 15. dubna 2001.
 Guggenheimovo muzeum, New York City, 1943-59. |
 Monomské terasy - občanské centrum, Madison, Wisconsin, 1938-53. |
 Občanské centrum okresu Marin, San Rafael, Kalifornie, 1956-62. |
 Dům Darwina D. Martina, New York, 1903-6. |
 Hollyhockův dům, Los Angeles, Kalifornie, 1917-21. |
 Seacliff, San Francisco, Kalifornie, 1944-46 (nepostaveno). |
 Fallingwater, Bear Run, Pennsylvánie, 1935. Dům rostoucí ze skály - stavba, jež proslavila architekta Franka Lloyda Wrighta. |
 Morrisův obchod se suvenýry, San Francisco, Kalifornie, 1948-49. |
