Po studiích na FAMU pracoval Mára pro film a divadlo, stál u začátků Luďka Soboty či Ivana Mládka. V roce 1981 odešel do Mnichova a pak do Kanady; tam poznal etnické vysílání na kabelových televizích a začal vytvářet programy pro krajany. V roce 1990 už byl zpět v Praze, točil ankety, co bude s kulturou, začal vozit tuzemské umělce na zámořská turné. A hlavně uzavřel s Filmexportem a dalšími firmami smlouvy o šíření českých kazet pro krajanský trh.
„Dnes už je to dva a půl tisíce titulů,“ spočítal. V databázi má nyní pět tisíc jmen. „Rodiče, vesměs generace emigrantů roku 1968, kupují starší věci, které si pamatují z domova, hlavně veselohry. Z nových filmů vybírají ty, které jim doporučí přátelé, v poslední době třeba Babí léto. Jejich výběr je konzervativní, brání se modernějším věcem, jejichž ohlas na dálku nezachytí. Třeba Kytici někteří vraceli, protože se jim zdála moc krutá,“ přibližuje vkus zákazníků.
Videokazetu prodává za 35 kanadských dolarů, z každé odvádí 15 dolarů na poplatky autorských práv. Piráti, kteří kazetu z Česka přivezou, namnoží a prodávají, aniž autorská práva vypořádají, za ni chtějí 25 dolarů. „Noviny se hemží inzeráty, kde nabízejí nelegální nahrávky,“ říká Mára. Pro limitovaný krajanský trh má exkluzivní zastoupení, takže pirátskou konkurenci rozezná snadno. Ale těžko se proti ní brání.
„Ministr kultury v žádném případě nemá kompetence, aby žádal FBI o jakoukoli formu spolupráce při porušování zákonů, které se nota bene děje mimo území Česka,“ sdělila mluvčí Pavla Dostála Kateřina Besserová.
Podle zákona uplatňuje ochranu práv duševního vlastnictví ten, do jehož práv někdo neoprávněně zasahuje; případně osoba, jíž udělil licenci - tedy distributor. Jinými slovy, Mára musí o pomoc žádat v Americe. Což také činí.
Česká protipirátská unie, která chrání práva zahraničních tvůrců v tuzemsku, ho odkazuje na obdobnou americkou unii. A FBI, kterou se svým advokátem oslovil, předala záležitost z ústředí na pobočku FBI v Chicagu, kde je černých videofirem nejvíc. Na další postup se čeká. „Za deset let jsem odvedl do Česka sto tisíc kanadských dolarů. Nebýt pirátů, byl by to pětinásobek,“ odhaduje Mára. „Možná to nejsou závratné peníze, ale jde o princip. Krádež zůstává krádeží i v malém."
Pomoc mu slíbila i česká Asociace producentů v audiovizi. „Chápeme, že se mu v Americe nároky složitě prokazují. Dáme mu tedy potvrzení, že na příslušné filmy má licenční smlouvy jedině on,“ říká producent Pavel Strnad. Zároveň uznává, že z jejich strany je to poněkud začarovaný kruh: „My mu práva pro zámořský trh nedáme, dokud chováme naději, že tam najdeme přímo velkého amerického distributora, jako měl třeba Tmavomodrý svět. Ovšem během toho čekání vyjdou kazety v češtině, piráti je odvezou a namnoží.“
Mára však dodává, že ani případný americký distributor se nestará, co se děje ve světě českých krajanů - pro něho je to okrajový trh. „Američtí producenti střeží své zájmy na našem území, je otázkou, jak je přesvědčit, aby ohlídali naopak zájmy české u nich doma,“ říká Michal Izakovič z Warner Home Video.
- pátek 15. listopadu 2002
