Tak si ten komunismus plný cenzury a přepisování historie zopakujeme, třeba to tentokrát vyjde.

Pipi DP mi připadala vždycky otravná a manipulativní. Prostě bytost s Hraniční poruchou osobnosti

Vzpomínám, jak božska Adina ve filmu Ducháček to zařídí říka svému nápadníku: vždyť se k vám chovali jak k senegalskému negrovi. Vystříhnout, prosím

Moc pěkně napsané, a souhlasím.

Za toto pro pana velvyslance. Hold the line https://m.youtube.com/watch?v=v-fK55zA4iY

Knížky by se měly nechat, jak byly napsané ve své době. Nemělo by se nic cenzurovat, dále rozhodně nepřepisovat historii, nepřekreslovat dobové mapy, nerušit kapitoly, neměnit terminologii. Například slova, jako c*kán, n*gr, ž*d, i*dián, l*dožrout, e*kymák tady přece byla a nejsou v knihách většinou myšlena hanlivě. Pokud se rozhodneme knihy zakazovat a přepisovat, tak už je jen krůček k tomu je pálit, jako to dělali např.fanatici v 30.letech minulého století

Nikdy jsem si nevšiml, že by v těchto dětských příbězích o Pipi Dlouhé punčoše bylo něco nepatřičného. Pokud budeme podléhat hloupé kritice, která nadto přichází z jiných kulturních prostředí, bude to s námi hodně špatné.

Otec Pipi byl černošský král. V češtině. Ovšem v němčině byl Neg*rkönig, a to už přece přesahuje všechny meze!

Dovolím si opačný názor než většina diskutujících. Nezapomeňme, že Pipi je kniha pro děti. V tomto žánru není na prvním místě autenticita, ale srozumitelnost a výchovná funkce.

Úspěšná kniha pro dnešní děti musí vycházet z jejich zkušeností a směřovat je podle současných společenských hodnot. Osobně si vzpomínám z dětství (70. a 80. léta) např. na Robinsona, který byl v podání J. V. Plevy čtivý a napínavý, ale starý překlad, který se mi tehdy také dostal do ruky, byl nestravitelný. Vadil mi archaický styl Jiráskových Starých pověstí českých, ale miloval jsem tytéž příběhy v Petiškově Čtení o hradech. Dnešní děti to mají podobné.

Dětská kniha, ať se jmenuje jakkoli, se musí přizpůsobit potřebám čtenářů a jejich vychovatelů. Remake klasického díla, který toto naplňuje lépe, by měl dostat přednost před originálem. Nezatěžujme zvlášť menší děti kulturními a dobovými rozdíly. Až vyrostou, možná si pro srovnání otevřou i originál. Dospělí musí mít přístup ke všem vydáním, tady jakákoli cenzura opravdu není přijatelná.

Na závěr bych panu velvyslanci připomněl, že cenzura dětské literatury probíhá řadu let i v Česku. Dal by svým dětem číst např. původní Honzíkovu cestu či Dětskou encyklopedii s množstvím narážek na socialistické Československo? Jak by tomu děti rozuměly? A co ladovský večerníček o vlkovi a Karkulce, kde není opravdu žádné násilí? Není pro dnešní dětskou duši lepší než poněkud drastický originál? A naopak, nebyla by škoda tato klasická díla úplně vyřadit? Není "cenzura" nakonec ten nejlepší kompromis?

(Pro hlubší zájemce přidávám pěknou literární studii na toto téma: https://service.ucl.cas.cz/edicee/images/data/dejiny/Cenzura/Svazek%20II/II._1938-2014_1495_%C4%8C%C3%A1st-osm%C3%A1_1989-2014_PS_Segi.pdf )

Spousta slov a mimo. Podstatu věci vystihuje příspěvek pana Wolf níže. Tady nejde o modernizaci ve vztahu k dnešní době, ale o prachsprostou cenzuru.

Eurasie byla přece vždycky ve válce s Oceánií!

Milé děti, vaši rodiče četli Děti z Bullerbynu a Pipi Dlouhou punčochu od švédské spisovatelky - Astrid Lindgrenové - celoživotně přesvědčené socialistky s cenou "Right Livelihood Award (Správný život)" udělená za boj za práva dětí a menšin.

My se o ní již učit nebudeme, protože její díla jsou vyřazena pro necitlivý obsah vůči lidem odlišného původu.

A tady milé děti, můžete vidět, jak vypadá "purity spiral (spirála čistoty)" v té nejkrystaličtější podobě.

Velice přesně vystiženo.