Když jsme se Čendy ptali, kde tu svíčku sebral, řekl, že ji dostal od sestřenice, která ji zase před dvěma lety vyhrála v tombole na mysliveckém plese.

"Copak tvoje sestřenice je myslivec?" zeptal se udiveně Aleš.

Čenda se zašklebil a řekl, že když se Aleš půjde podívat do chlívku, nemusí být taky ještě čuně.

Pamatuji, že když jsem tohle v 80. letech četl poprvé, vyprskl jsem fakt nahlas.

Aleš se sice chvíli rozmýšlel, nejspíš ho vyděsila ta facka, co dostal Mirek,

ale pak rychle škubnul za Růženčinu mašli. Nová holka si mašli zase

klidně zavázala a potom se s úsměvem obrátila na Aleše.

V ruce držela štětec namočený do černé barvy a šmik, šmik, namalovala

Alešovi vousy.

Aleš začal prskat, protože mu po tváři tekla černá barva, a paní učitelka

zvedla hlavu a zamračila se.

„Kolikrát vám má říkat, že když kreslíte, musíte dávat pozor, abyste se neumazali. Ostatně, Aleši, na co jsi potřeboval černou? Vždyť kytice, co malujeme, hýří jasnými barvami!“

Já mám Steklačovy knížky rád a postupně jsem je dal všechny přečíst i svým dětem. Teď právě čte Čendu můj nejmladší. Máme k nim osobní vztah, pohybujeme se přesně tam kde autor v Praze i Příbrami. Díky pane Steklači.

Boříkovy lapálie byly ne přímo plagiátem, ale byly hodně inspirované, mými skutečnými dětskými hrdiny, Vendelínem, Albínem, Kryšpínem, Augustýnem, Viktorínem, Jáchymem, Celestýnem a samozřejmě Mikulášem. To byly ta pravé patálie! Protože mne oslovil originál z Francie, partičku z Holešovic jsem nepotřeboval. A na druhou stranu chápu, že spoustě čtenářů zase mohla být partička z Holešovic bližší.

v tom není žádná záruka, v tý inspiraci. knížek o partách nějakých kluků bylo určitě napsáno spousta. to jmenovaný jsem měl něco půjčenýho z knihovny, ale asi mě to moc nezaujalo, páč už ani nevim jakej jsem z toho měl dojem a jestli jsem to aspoň dočet. ale jestli to četl steklač? kdo to může s jistotou vědět

Kolikrát jsme se s bráchou o ty knížky poprali Jako dítě jsem měl ještě rád Kluci, holky a Stodůlky nebo Alenčina dobrodružství. Kde jsou ty časy.

Pane Steklač, díky, že jste byl jeden z těch, kteří mě přivedli je čtení.

Smutná zpráva. Fakt mě nenapadlo, že pan Steklač začal psát příhody Boříka a spol. už v 25 letech.

Vybavil se mi příběh s divadlem pro domov důchodců o Kozinovi a Lomikarovi, kde si Aleš zoufá, že byl vybrán do náročné role Lomikara, ale některý z kamarádů mu pragmaticky namítá "co blbneš, ty budeš v pohodě sedět za stolem a poslouchat Bohouška, že nám dupeš po našich právech a u toho se cpát"

"Táhni ven, ty pse!"

Jako malý kluk jsem měl obrovskou radost, když jsem dostal chřipku, protože jsem věděl, že můžu zůstat doma a v posteli si číst Aleš a spol. Boříkovy příběhy jsou asi nejdůležitějšími knížkami mého dětství a přidává se k nim agent Tangent, Žlutý Robert a Plecháček. Děkuji, pane Steklači.

Velmi dekuji za spoustu skvele zabavy!

Bořík a spol. byli nedílnou součástí mého dětství. Díky!

Ježiš! Moje knížky z dětství.. :( I po třicítce jsem si je hrozně rád přečetl.. Díky za ně..