Dobrý den.

Letos jsem se poprvé zúčastnila zahajovacího koncertu Pražského jara přímo ve Smetanově síni. Vídeňská filharmonie s Danielem Barenboimem pro mě byla zárukou jedinečného zážitku. Musím však říct, že koncert mě zklamal. Od samého začátku (nepočítám do toho plačící dítě a opakovaný začátek harfového sóla na popud dirigenta) bylo provedení v šibeničním tempu. Po Vyšehradu a Vltavě jsem měla chuť odejít. Celkové tempo bylo až po Tábor nevkusně přemrštěné, dvojnásob to platí pro tempa jednotlivých pasáží - jako by dirigent chtěl posluchače přesvědčit o famózní technice filharmoniků, ale ta je všem dobře známá. Podání tak podle mě vneslo chaos nejen k posluchačům, ale i mezi jednotlivé hráče. Bylo možné si všimnout výrazných nesouher, např. mezi flétnami a trubkou ve Vyšehradu. A právě ze zmíněných důvodů byla Má vlast především ochuzena (nikoliv ochucena) o precizní přednes a procítění, které je pro Mou vlast typické, a pro které je tolik obdivována. Teprve až Tábor a Blaník přinesly zvuk, který je myšlence a asi i záměru Smetany hoden, a závěr koncertu tak neskončil katastrofou, ale pevným nekompromisním zvukem a rytmem.

Velice jsem čekala na kritiku paní Drápelové, která má značné zkušenosti a neostýchá se být tvrdá i k sebelepším interpretům. V případě Zahajovacího koncertu Pražského jara se však (možná pro jméno vídeňských filharmoniků a maestra Barenboima) drží dost při zdi.

Každé podání může být okořeněné jiným přístupem nebo vypichováním různých linek melodií, ale i tak by měl přednes respektovat v rámci mezí "ověřené" přístupy. Pokud se pan Barenboim nechal slyšet, že si nechal zaslat nahrávku s Rafaelem Kubelíkem, pak si ji zcela jistě nepustil. A přece dokáže i zahraniční orchestr se zahraničním dirigentem podat skvělý, až obdivuhodný výkon Vlasti. Z nedávné doby (2015) mi utkvěl Zahajovací koncert s hamburským orchestrem a dirigentem Hengelbrockem, a přitom i on pojal některá tempa nezvykle (pomaleji/rychleji).

Pro mě byl koncert zklamání. Bylo to takové rakouské, načančané, císařské, jak zámek v Schönbrunnu. Mnoho efektů bylo jen pro efekt, aby více vynikla perfektní technika filharmoniků. Interpretačně bechybné, ale bez srdce.

Má vlast je prostě česká, ne nablýskané císařské pozlátko, ale čistá, upravená ženská, krev a mléko.

Moji milí,

provedením Mé vlasti na letošním Pražském jaru jsem byl velice zklamán. Nechápu, jak může někdo hovořit o světovém výkonu, když dle mého soudu chyběly základní věci a sice: špatné pochopení temp(přehnané Luhy a háje , zejména závěr, jednotlivé sekce se mezi sebou bily, Šárka v závěru připomínala spíše straussovskou selanku, místo divých zuřivých scén. Vltava, kterou spojuje víceméně jednotné tempo byla podivně rozkouskovaná a navíc byly na určitých místech přeforzírované dechové nástroje. V Blaníku, zejména v jeho závěru Barenboim nepochopil, co je hlavní linka a co je proti ní stoupající melodie. Vyšehrad byl velmi plochý, postrádal jsem větší melodickou šíři a větší vibrato vůbec, harfy mi přišly velmi plytké a málo mohutné. O špatném uchopení frází na mnoha místech cyklu netřeba psát.

Myslím, že je v případě tohoto klenotu nejvyšší čas vrátit se k tradičně českému pojetí, které pro mne vždy představovali Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Václavové Talich a Neumann (nahrávka z roku 1972 nikoliv 80 je velice pěkná) , z cizinců měl zajímavé provedení G. Delogu v roce 1997 s orchestrem FOK, česky vnímal Vlast i Ch. Mackerras nebo Lovro von Matacić.

Nemohu soudit, protože za nemravné ceny vstupenek si to jako seniorka nemohu dovolit. Doporučit tv nebo rozhlas je sice dobré, ale kdo jednou v životě byl přítomen, tomu to prostě nestačí. Chybí atmosféra. Ceny jsou pro bohaté a pro snoby.

Včera jsem neviděla, mám ale nahráno a těším se, až se v klidu podívám. No a to dítě - no comment, co to bylo za debilní rodiče?

Politická korektnost, kdy se musí říkám mainstreamové názory už se koukám dostala i do umění. Takže, otevřeně říkám, že Vídeňští filh. i s Pánem dirigentem, byli zvukově a stavebně plochý, nudní a fádní. Řemeslná Německa kvalita ale nic více. Zklamání

Mně byl asi nejbližší monumentální, perfektně vystavěný Tábor a Blaník... Tam jsem nejméně postrádal větší kulatost tónu (hráli trochu "rovněji", více zvukově ploše) a určitou lyričnost. Jejich pojetí bylo ale respektuhodné - "Vídeňská" s Barenboimem jsou samozřejmě výborní - viz dlouhodobé renomé orchestru a jeho postavení mezi ostatními světovými tělesy.

Záznam se točí dnes ;-) na ARTu určitě bude...

Ještě doplněk - usnul jsem před osmou a probudil se asi v polovině Vltavy, taky by se mi hodilo, kdybych se mohl podívat na zahajovací koncert ze záznamu.