Tak. Bylo to výborné a jsem rád že to neskončilo jako Polda z Marsu. Za mne-

Hodně přehnané, až do karikatury, ale co jsem ocenila, tak to byly exkurze do různých prostředí výroby. :)

Já sice nepatřím mezi ty, které popuzuje, že se ve filmu z padesátých let píše tehdy ještě neexistující čínskou propisovačkou, ale co je moc, to je moc.

Původně jsem měl pocit, že se hrdina dostal do nějaké policejní jednotky, která vyniká výjimečnou hloupostí a agresivitou, ale nakonec to vypadá, že si takhle scénáristé opravdu představují typického policajta osmdesátých let.

Jako lékaře mě taky šokují efektní sekvence z psychiatrické léčebny, která jako by z oka vypadla té z Formanova Přeletu přes kukaččí hnízdo. Stejně nesmyslné je zavírání zdravých disidentů na psychiatrii - nedovedu si představit lékaře, který by něco takového principiálně připustil. A na to, abyste se s pomocí psychiatra vyhnul vojenské službě, existovala řada taktických variant, ale žádná z nich nevyžadovala, abyste musel v blázinci předstírat nepříčetnost. Bylo by to ostatně i nejméně úspěšné, protože nepříčetnost předstírat nelze - vždycky to velice rychle praskne. A stejně tak je nemyslitelné, aby uprchlého pacienta policie považovala bezmála za zločince.

Ještě jedna technická. Že se tam přehnaně soudruhuje? Např. soudružko učitelko/ředitelko jsem coby dítko školou povinné byl nucen zahalasit každý den minimálně kvintilionkrát.

Jen jedna technická. Pokud si vzpomínám správně, tak za komoušů policajti neměli občanky. Měli pouze průkaz příslušníka VB.

To je opravdu kuriózní představa, pane Lauere - zajímalo by mě, jak jste na ni přišel.

Občanku i pas měl samozřejmě každý policajt stejně jako kdokoliv jiný, Husáka nevyjímaje.

Realita roku 82 je v seriálu opravdu přitažená za vlasy - potvrdil to i druhý odvysílaný díl, a obávám se, že ani v těch dalších to nebude lepší. Tvůrci se podle všeho inspirovali v nejtvrdších padesátých letech. Představa, že by v roce 1982 kdokoliv oslovil lékaře "soudruhu doktore", je velice absurdní - působilo by to spíš jako ironická provokace, A už vůbec nepřichází v úvahu, že by doktor soudružkoval nějaké pacientce. Policisté sice ještě běžně soudruhovali ve vnitřním styku mezi sebou, ale občany zásadně oslovovali "pane" nebo "paní" - mám dokonce dojem, že jim to snad přímo ukládal nějaký předpis.

Školy byly v tomhle ohledu trochu specifické - zejména ty základní, ale např. v 60. letech jsme na střední škole pedagogy oslovovali "pane profesore" a oni nám vykali. Na vysokých školách se s výjimkou padesátých let nesoudruhovalo nikdy.

Ani v úředním styku jakéhokoliv druhu nebylo normální soudruhovat - v běžných občanských záležitostech se to vyskytovalo jen velice zřídka.

Kdybych se vrátil do roku 1982 hned bych si vsadil na Itálii, že vyhraje MS ve fotbale

A kde?

A začalo to tak zajímavě, těch prvních 5 minut...

Vydržel jsem celkem asi patnáct oslovení "soudruhu" a přepnul jsem na CT 2 , kde byl dokument "90 let v devadesáti minutách", nebo tak nějak, o britské královně Alžbětě. Udělal jsem moc dobře. I moje žena to schválila.

Po prvním díle se mi chce blít k čemu se někteří herci zapůjčili a co jsou dnešní tvůrci schopni pustit na plátno. Jedná se o naprostou slátaninu, až se snad pomalu zdá spojenou s propagandou režimu, nevím jestli to nemá nahradit vzpomínky pár již životem dosluhujícím pomahačům a fízlům .....

Zatim hodne dobry.