Krpálek je sympaťák a roli bojovníka určitě zvládne. Dal bych ho do dvojice s Romanem Šebrlem, ten má také olympijskou zlatou - už vidím tu krásnou scénu, jak z vozové hradby vrhá na ukrutnou dálku oštěpy...

Jáklovi by měl někdo tu filmařinu rozmluvit

jen točte. bijte je. ničte je, na množství nehleďte. nikoho neživte!

To bude blbý ,to se bude líbit

To bude zajímavé, jak se Jákl vypořádá s hodnocením tohoto období dokumentaristou Josefem Pekařem, který období hustitských válek a především po něm hodnotí tak, že došlo ke "zjalovatění prostředí", vzhledem k rozvoji vzdělanosti za vlády Karla IV. kdy jsme patřili v Evropě k národům nejvzdělanějším.

Tenhle film bude pojednávat o mládí Jana Žižky. Bude se odehrávat v období, kdy král válčil s Rožmberky.

Oficiální text distributora: Film inspirovaný skutečným příběhem jednoho z největších vojevůdců své doby, nikdy neporaženým Janem Žižkou z Trocnova, který se stal díky svým činům legendou. Evropa na konci 14. století. Vše, co vybudoval Karel IV., císař římský a zároveň český král, se rozpadá. Staleté pořádky se otřásají v základech. Císařův prvorozený syn a nástupce Václav IV. je příliš slabým panovníkem do takové doby. Přední magnát v zemi, pan Jindřich z Rožmberka, pohlcuje dvorce svobodných zemanů jeden po druhém. Ale jeden z nich se mu postaví, jeho jméno je Jan Žižka.

Co se týče Pekařova pohledu na husitství, samozřejmě, že válkou země zjalovatěla, to tak během válek bývá. Jenže Pekař zároveň řekl, že husitské období bylo vrcholem českých dějin. Za vlády Karla IV. jsme těžko jako Češi mohli patřit mezi nejvzdělanější národy, tehdy žily na českém území dva národy a vzdělanost byla čistě německou záležitostí. Karlova univerzita se tehdy jmenovala německá univerzita a jak spočítal historik Šmahel, ještě na přelomu 14. a 15. století tvořili čeští mistři na univerzitě 30% menšinu. Praha byla až na Nové město pražské německá, 90% českého obyvatelstva žilo na venkově. Ač měl Pekař o něco katoličtější pohled na husitství než třeba Masaryk, tohle všechno samozřejmě věděl. Právě až v tom 15. století, kdy český národ se dorovnal tomu německému, došlo k rozvoji vzdělanosti českého národa. Je to období, kdy si Češi začali uvědomovat proč chodí do kostela, do té doby to byla pro většinu lidí pouze formální záležitost. Tehdy se začal preferovat osobní přístup k bohu, který byl pro středověk zcela cizí. K tomu samozřejmě docházelo postupně, už ve druhé polovině 14. století se objevují zprávy o jakémsi křesťanském disentu v Praze a na venkově, který operoval mimo církev.