Tak to jsem si v mládí díky 68 Publishers přečetl - a mám na to dobré vzpomínky. Měl bych si to zopáknout.

Mnohonásobně přeceňovaný spisovatel Milan Kundera byl a je zajímavý jen tím, že byl jedním z mnoha spisovatelů, kteří měli to štěstí, že tvořili vy 60. letech a byli mluvčími tehdejší nové generace. Havel jako dramatik, dale Hrabal, Páral, Kohout... Kundera byl jen jeden z nich.

Ti všichni se podíleli na experimentálním románu s novými hrdiny, kde namísto mládežnického úsilí socialistického budování převažovaly prosté lidské pocity a emoce.

Kundera "zůstal" zajímavý jen tím, že emigroval. Měl štěstí, že do Francie. Kohout v Rakousku poněkud zapadl... Hrabal se uchýlil na Kersko a Páral se rozplynul v plytkosti opakování své jedné knihy v mnoha podobách.

Postupně vyvanul onen generační náboj a neuchoval si v sobě originalitu např. beatniků nebo generace Kerouacka či pozdějšího Ginsberga

A Kundera zůstal ve své vlastní pasti následné bezvýznamnosti pro českou literaturu. Jeho význam pro tu světovou je zrovna tak sporný, protože ani ve Francii díru do světa neudělal a zůstal jen s nálepkou přeceňovaného spisovatelského emigranta, bez níž by po něm neštěkl ani pes.

Málokterý spisovatel se prosadí bez kapky "štěstí", a těch naprostých géniů je rovněž poskrovnu.

Stejně jako kvalitních kritiků.

Tedy kromě internetu. Tam jich je spousta.