Připadám si jako naprostý retard, protože dva díly Kamaňáku jsem jsem postupně nuceně protrpěl v autobuse bezcitného dopravce, když jsem měl auto v serisu, a ze Slunce, sena jsem utrpěl 15 minut, ale nesmál jsem se ani u jednoho, ba právě naopak jsem se pěkně vytočil.

Můj humor se zasekl někdy v 60. - 70. letech u J. P. Belmonda, Pierra Richarda a Louise de Funes, a českých a britských komedií od 70. - 90. let.

Bohužel v poslední době se nejsem schopen smát žádným českým filmům, s čestnými výjimkami Občanského průkazu, U mě dobrý, Účastníků zájezdu, Pupenda, Anděla páně, a pár dalších ...

Každý dává přednost jinému typu humoru. Osobně si o dnešním myslím, že je to bohužel úpadek. Vyrůstali jsme na Kalamitě, Slunci seno, nebo Chalupářích. Tedy humoru s příběhem, bohužel dnešní komedie, jsou spíše určeny pro jednoduché občany, jež k zábavě potřebují rozsvítit žárovku tzv Pavlovův reflex v kultuře. Ano každý jsme nějakým.

díky bohu je v tomhle státě ještě něco k smíchu.

já nechápu, jak se někdo může smát u Kamenáku....

Lidová zábava je tu od toho. A svoji cílovou skupinu si najde vždy. Nejsme zrovna národem štěpičů atomu.

Spáčilová by se jako komička taky neuživila, ale jinak je s ní sranda.

Možná by ji taky mohla prověřit grantová komise: nechat ji anonymně přečíst ohodnocené projekty a rovněž je obodovat. A komu by přidělila nejmiň bodů, ten by dostal nejvíc peněz. Když sranda, tak srada, ne?