Přehodnocovat něco ohledně husitů je zbytečné. Vše už bylo v minulosti vyhodnoceno. Husité samozřejmě jednali v obraně, papež vyhrožoval křížovou výpravou do Čech už v roce 1412 a ty další léta se vše jen více vyhrocovalo. Nejhorší léta nastala po upálení Jana Husa, v letech 1415 až 1419 docházelo k nejtvrdším represím. Nikdo nemůže husitům vyčítat, že se nechtěli nechat pozabíjet a přešli k boji. Ostatně ten pokyn k boji přišel z nejvyšších míst, od pražského univerzitního mistra Jakoubka ze Stříbra, jednoho z nejbližších přátel Jana Husa. Pak už šlo jenom o to zabít a nebo se nechat zabít. Ovšem husitům je potřeba přičíst k dobru, že druhou stranu nikdy nechtěli zničit, kdežto pro katolíky byla smrt kacířů jediným řešením. Je častý mýtus, že husité chtěli vytvořit nějakou novou církev, to udělal až Luther o 100 let později, husité chtěli reformovat stávající církev a do jisté míry se jim to povedlo, sice k tomu došlo jen v Čechách a na části Moravy, ale aspoň něco. Husité po celou dobu války usilovali o mírové jednání (Bratislava 1429, Cheb 1432, Basilej 1433), ale k němu docházelo jen tehdy, když vyhráli nějako tu velkou bitvu. Nakonec když později církev usoudila, že vojensky Čechy není možné zdolat, byla roku 1436 vyjednána kompaktáta mezi zástupci husitských Čech a basilejským koncilem, jakožto nejvyšší autoritou církve.
