Na mě to byl příliš metalový zážitek. Očekával jsem více klidnou podívanou, s více skladbami, které chytnou za srdce. The Thin Red Line, kdy na pozadí běžela červená linie, byla až nekonečná...

tak to poslouchate spatneho člověka, Zimmer je genius v tom jak dokaze hudbu stupnovat ve veledilo, delkou predci mnohe, ty nejlepší jeho skladby mají často i 10 minut, zrovna TRL byla naprosto genialne zahrana, kdybyste to zkratila na pulku tak to dílo zabijete, jinak jasne, ze za tech 30 let ma obrovsky ansambl skladeb, taky bych rad, aby koncert mel 5 hodin a mohl zahrat od vseho něco, ale tak to proste není v lidských silach, když vidíte co tam všichni predvadeli na genialni pocin a drinu

Představovala jsem si unylejší symfonický orchestr a Zimmera jako dirigenta. Dynamická kapela složená z roztodivných lidí (mile mě dostal počet žen) různého věku, národnosti.. takové víc elektro a rock i těch běžně klidnějších skladeb + Zimmerovy historky a vyprávění, které jsem mu věřila - jsem nadšená, uteklo to, všechny silné motivy jsem si fakt užila, až mám chuť většinu filmů zkouknout znovu jen proto, abych slyšela tu hudbu na pozadí scén. Za mě rozhodně spokojenost.

Měli byste to trochu uvést na pravou míru - Piráty z Karibiku komponoval až od druhého dílu. Jedničku, notabene ten nejznámější motiv, zkomponoval Klaus Badelt.

Teda, vypíchnout do nadpisu zrovna Piráty z Karibiku...

Přesně tak... autor moc velký fanda Zimmera nebude.

Nic jsem si od toho radeji nesliboval, ale to, co jsem slysel, predcilo vsechna ocekavani.