- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
doufám, že to ta malá pionýrka neodnese zostřenou převýchovou
Když pro mě je podvodný ruský dokumentarista stejně věrohodný jako soudruh Kim.
A myslím, co vidím současné dění okolo sebe a čtu komentáře, stýská se u nás mnohým, po něčem tak "šlechetném", vždyť takové najaté vítání čínské delegace, pod ochranou a dohledem, v čem se liší??? stejná bizarnost...
No vidíte a to prezident milovaný většinou národa jezdí jen kousek vedle k souvěrcům učit se politické kultuře. A tady mu za to stále někteří tleskají.
To jsou celí komunisti - všechno získat násilím. Jsem rád, že jsem jej nezažil v takové míře jako mí rodiče. A komu tady komunismus chybí, Kimova země jej určitě ráda přivítá.
Na film se podívám. KLDR mě zajímá i děsí zároveň a opravdu nedokážu říct, proč mě tak přitahuje. Hlavně je mi líto těch lidí, jak řekl i sám Manskij, těm lidem tam nepatří ani vlastní život, na každou maličkost musí mít povolení, slovo "demokratická" je v názvu země asi omylem. Je to takový svět ve světě. Oni neví, jak to vypadá za hranicemi, jak žijí ostatní lidé, pochybuju, že by se tam kdy lidé přirozeně usmívali.
Rovněž mi nedává smysl to hodnocení. Je to dokument, ne hollywoodský trhák. Vlastně ani nevím, jestli vůbec má nějaké hodnocení smysl. Nečetl jsem, co by na filmu bylo negativního, sama Spáčilová zná tu zemi tak akorát z YouTube, obrázků a médií.
takový komunismus tady reálně nebyl, nereálně možná v hlavách největších bolševických ho..d z kraje 50tých let
George Orwell: Roman 1984 jsem psal jako varovani, ne jako manual!
jinou odpadní trubkou, ale padáme do jeho imaginárního světa i my, SK je ještě mnohem dál, tam snad ani Orwell nedohlédl
tyjo,75% to bude pecka...
chudáci ti, co to odskáčou (a že to odskáčou)...
Dokument State of Mind, co před deseti lety natočili Britové, dostal dokonce od severokorejců nějakou cenu za nejlepší zahraniční film o KLDR. Když tam korejec bezelstně vyprávěl, jak mají doma rozhlas po drátě, co se nedá úplně vypnout (přesně jak v 1984), taky mi poklesla čelist.
Rozhlas po drate tu byl i v devadesatych letech.
No dobrá, kluci ušatí filmařští se dostali tam, kam málokdo, straně oddané a uvědomělé soudruhy napálili a cosi natočili. Teď to omrkne pár lidí na přehlídkách, pro další to je nezajímavé, protože všichni tak nějak víme, jak to tam asi chodí, a proto to nikoho v podstatě do kina nepotáhne. Jak to dopadlo s filmovanou rodinou nebo přímo s tou holčičkou se už asi nedovíme nikdy. Jestli jim kluci stateční nějak pomohli, aby si mohli koupit pár věci v Tuzexu apod. sotva, kdo za to v té šťastné zemi přišel o job nebo jel rovnou do pracovního tábora už vůbec ne...
nesmí se zapomenout ,že mentalita asijských národů je úplně jiná než Evropana.
Protože dělám v korejské firmě tak jsme měli kurz chování Korejců.
Ono se stačí podívat i na Japonsko...taky některé věci pro nás nepředstavitelné a úsměvné