Proč někdo sleduje Přátele apod., je naprosto jasné: nečetl od mládí, a tím pádem mu unikla také krásná kniha 451 °F, kde nebohý hrdina žije s manželkou, která se ovšem v reálném životě nevyskytuje, protože tráví veškerý svůj čas mezi něčím jako Přáteli v pokoji, kde všechny čtyři stěny jsou obrazovka. Vydáno v roce 1951.

Protoze to uzitecne delame v praci ;)

A prave proto zasadne na serialy nekoukam, ta zavislost je snadna. A s odstupem casu clovek zjisti, ze jsou to stejne blbosti. No a v TV uz ani nic jineho nedavaji....

Můj názor je, že tyto seriály jsou takovými instantními životy, které lidé prožívají místo svých vlastních. Obvykle kvůli nedostatku času, či možností, žít vlastní život. Jen žánr se liší podle toho, komu je seriál určen. Do určité míry to samozřejmě není problém, ale když už je důsledkem deprese, bude to asi již přes míru.

Sledovani serialu je pricinou nedostatku casu, ne dusledkem.

Proč někdo tráví svůj čas koukáním na Přátele, to vážně nechápu.

Sledování drtivé většiny dnešních TV serialů lze jen velmi těžko pochopit.

Třeba tak, že svoje aktivity vykonávají efektivně, a ten čas pak zkrátka mají. Pracovat způsobem, že dopoledne vykopávám jámu, abych jí odpoledne zaházel, fakt nemá cenu.

...a co chudak hrobnik?

Začal jsem se dívat na Chipa a Dalea. Vyvolává to ve mně vzpomínky na dětství, když mi bylo 6 let. To je taky špatně?

Pokud to máte pod kontrolou = neprobudíte se ve 4:30 u zapnutého počítače s klávesnicí obtisknutou na tvář, tak je to snad v pořádku...

I kdybych mohl žít 500 let neztrácel bych čas srágorami virtuálního světa.

Jen ze zvědavosti, jak trávíte volný čas?

Mám tolik práce a aktivit, že bez přehánění nechápu kde lidi berou na to trávení života nad několika seriály popř. hraní tolik času.

Taky tomu nerozumím. Ale před spaním si pouštím seriály na pohodové usnutí. Třeba jeden díl Simpsonů zvládnu natřikrát, leckdy usnu hned za gaučem.

Jediný seriál, ze kterého nemám depresi jsou Simpsni.

Ale jo, občas nějaký díl zahlédnu a zdá se mi to takové dost vyčpělé.