Neni tem tvurcum lito, ze je to cernobily? Nebo je to toceny na barvu a pak hozeny do cb? Nebo je to nesmysl?

Proboha! Nemusím nutně hledat polehčující okolnosti. Když nějakému činu nerozumím, můžu se snad jenom zeptat, proč to ten člověk udělal? Tím neschvaluju jeho jednání ani nehledám omluvu. Někdo se prostě jenom může chtít zeptat, jak k tragédii mohlo dojít, že je mi jeho jednání nejasné, případně jak něčemu předcházet. Když někdo někoho zabije a já se zeptám: "Proč si to udělal?" , tak schvaluju jeho jednání

Ale to nejde, tady mě nadzvedlo Prouzovo "Byla obětí lidské bezohlednosti.". Proto, se tu asi většina lidí začala hádat.

ten pohled "to, co udělala, je hrozné a neodpustitelné, Na DRUHOU STRANU..." je komický. Jaký na druhou stranu? Ta slečna je naprosto na stejným levelu, jako třeba ti dva bráchové, co před rokem vystříleli Charlie Hebdo. U těch taky hledáte polehčující okolnosti, jako jestli jim někdo v dětství ubližoval?

Navíc pokud by měl člověk přijmout tu zvrácenou logiku, tak jejich čin je snad možná i "pochopitelnější", oni "alespoň" zabíjeli hlavně ty, kteří se podle jejich chorých mozků na nich provinili a ne primárně náhodné kolemjdoucí.

Takže není ve stejným levelu? Nebo jak teda?

Mirka je na Berlinale?

A co jako? Ona tam má snad zakázaný vstup?

Natočit film o vraždícím člověku je vždycky složité. Tak jako tak to bude pohled autorů, určitá fikce, ne dokument. Do hlavy jí stejně nikdo neviděl.

Ale to je přece každý film, který není točen dokumentární formou.

Jak to tak v diskuzi pročítám, přesně o tohle tvůrcům šlo. Jedni se jí zastávají, druzí odsuzují, ale podívat se půjdou všichni.

Já ne. Pokud by mě zajímal něčí život, tak člověka schopného a váženého (třeba Dicka Francise). Určitě ne nějaká zlá a mstivá ubožačka.

Hepnarová nebyla v žádném případě obětí. Byla jen a pouze vrahem. To že se ke mně okolí nechová tak, jak bych si přál mne neopravňuje vraždit. Dám příklad - ještě za komunistů jsem měl za spolužáka ministranta. Chápete, za komunistů ministrant a věřící! No nebudu nalhávat, nechovali jsme se k němu zrovna hezky. A on navíc nebyl z nejchytřejších. Docela sociální vyděděnec. A dneska má ženu, 2 děti a občas přijde mezi nás při srazu. Asi nám nikdy zcela nedopustí, a já to po něm nechci. Ale nikoho nezabíjel, jen proto, že byl jinej. V tom je to, Hepnarová byla jen frustrovaná, že okolí nechce fungovat podle toho, jak by chtěla ona. P.S. ve finále jsme zjistili, že spolužák byl nevěřící, do ministrantství ho tlačila matka, která byla šibnutá...

A kdyby byl věřící, tak je to horší?

Ale máte pravdu, život je sv.ně, tedy především spousta lidí, v letech dospívání asi nejvíc. Ale člověk se s tím vždycky může vyrovnat inteligentněji, než obdodným či horším ubližováním druhým...

Docela mne překvapuje názor, že ta masová vražedkyně byla obětí. Zajímali by mně fakta, která to dokládají. Dle mého i kdyby to byla pravda, tak to její vinu nezmenšuje.

Špatně rozumíte. Tady jde o to vidět obě strany mince. Nikdo neříká, že sebevíce utlačovaný člověk má právo ubližovat jiným.

Na druhou stranu, proč se "nepodívat někomu do hlavy"? A pracovat s možná i fikcí, že byla obětí a protože nebyla zdravá, tak svou odplatu přepískla a na nesprávném místě? Co činu předcházelo? Jen se prostě zamyslet.

Každopádně by to mohlo být zajímavé zkouknout. Čin, který udělala, je neodpustitelný, na druhou stranu jak dalece je odpustitelná dlouhodobá šikana a vyčleňování ze společnosti odlišného člověka? Film může klást různé otázky......

Mícháte jablka s hruškami. Šikanování je aktivní tyranizování a ubližování vybranému jedinci nebo i skupině a je právem považováno za neomluvitelné a je samozřejmě také trestné. A nikde jsem se nedočetla nic o tom, že by Hepnarová nějakou šikanu řešila ať už např. na pracovišti přes nadřízené, nebo trestním oznámením. Vlastně jsem se nikde nedočetla, že by se stala obětí skutečné šikany. Vyčleňování je věc úplně jiná. Jestliže mi je někdo nepříjemný, nebo mě prostě jenom nezajímá, nevidím důvod, proč bych s ním měla pěstovat kontakty nad nejnutnější rámec praktických nebo profesních styků. A nevidím důvod, proč někoho k něčemu takovému nutit. Jestliže se někdo cítí vyčleněný ze společnosti a nevyhovuje mu to (jsou i samotáři, kteří o žádné vřelé přijetí ze strany ostatních ani nestojí), nezbyde mu, než se zamyslet nad tím, co od něj ostatní odpuzuje a zapracovat na nápravě. Ani šikana ani nezájem ostatních nikoho neopravňují někomu ubližovat, natož nezúčastněným, nic netušícím osobám.

Vždycky vyvolá šok, když někomu přeskočí a povraždí nějaké lidi. Ale už nikoho moc netrápí, jak se lidé chovali k němu. Psychické ubližování je pořád nesmyslně podceňováno, přitom je to daleko horší, než dostat třeba přes držku. To se za chvíli uzdraví, ale šrámy na duši zůstávají a prohlubují se. To si pamatujteA pokud to člověk zažívá znova a znova, tak je to jen krok k nějakému masakru.

Smutek, lítost, osamění se pak můžou změnit v agresi vůči sobě, takže se člověk zabije, nebo zabije někoho jiného.