Ptá se pan Novák pana Roubíčka:

"Pane Roubíčku, a to jako se ty židovský děti roděj všechny tak chytrý?"

"Naja, všechny! No a ty blbý.......ty my křtíme."

Potká Khon svého bývalého učitele. Učitel mu říká:

"Teda Khon, koukám, jaký maj drahý auto, jak jsou draze voblečenej, jim se daří dobře, co? Čímpak se živěj?"

"Pane učiteli, já jsem obchodník."

"Obchodník? Ale voni byli vždycky takovej blbej na matematiku!"

"Kouknou pane učiteli, to maj tak, já za stovku koupim, za dvě prodám, mně to jedno procento stačí!"

V Německu vyhrála devadesátiletá paní 9 milionů Eur. I ptali sejí novináři, cože bude dělat s tolika penězi.

"No, koupím dětem baráky."

"Ale to vám ještě zbyde spousta peněz."

"Tak jim koupím ještě auta, takový ty veliký."

"Ale to pořád ještě hodně zbyde."

"Tak nechám Hitlerovi postavit pomník."

"Cože? Vy, Židovka, necháte postavit pomník Hitlerovi?"

"No, já vím, že Hitler byl potvora (vyhrne rukáv na předloktí) ale čísla vybral dobrý!"

Židovský humor paradoxu je vlastně kořen humoru veškerého.Již v Talmudiku a Starém Zákoně je spousta starověkého humoru.

V současné době humor vymizel,nahradil ho škleb.

V Templové uličce bydlely dvě paní Kohnové. Ta jedna – dej ji pámbu věčnou slávu

– zemřela, zatímco druhá leží nemocná.

Zřízenci pohřebního ústavu nesli rakev do domu smutku a spletli si adresu. Pan

Kohn otevřel dveře, uviděl zřízence a zavolal do pokoje, kde ležela nemocná:

„Sára, tak dělej, už jsou tady s rakví!“

Jeden z nejdrsnějších židovských vtipů, ale přesto můj oblíbenej!!!

a pak odkud se u nás vzala ta záliba v černém humoru

Kohn, nepučili by mi do zejtra stovku?

Nepučili, Roubíček, nemůžou. Maj tady na to smlouvu s bankou.

Kohn, Vy! A smlouvu s bankou?

Ale jistě, oni nebudou prodávat párky a já nebudu pučovat peníze.

Špatně, pane Kocurek. Přesně to zní takto:

Pan Kohn má prosperující stánek s párky vedle banky. Roubíček jde kolem, vidí to, a ptá se, jak jdou kšefty.

"Báječně!"

"A mohli by mi půjčit?"

"Nemůžu, já jsem se dohodl s bankou, že nebudu půjčovat peníze a oni nebudou prodávat párky..."

Každý, kdo si dovede udělat legraci sám ze sebe, zaslouží obdiv. Tak jako Skoti vtipkují o své šetrnosti.

.... "ekonomika na huntě, hlad, bída, ešče k temu ta palestinská sebranka,- pánové co s tem budeme robit ? .... pane premiére a co takhle vyhlásit válku USA ?!,- voni to tady roztřískají na maděru a potem zainvestujou a daj to pěkně do richtiku .... hmmm, dobrá myšlenka,- a co na to rada starších, Rebe co Vy na to ??? ..... mňo, a přemejšlijou voni co bude když tu válku vyhrajem ?!?"

Je zvláštní (a je to dobře) že zrovna u nás židovský humor zapustil tak hluboko kořeny až by se dalo říci, že prolnul.

Neprolnul, paní Komorousová (shoda jmen?). Židé stále stojí stranou a bují tady - byť latentní - antisemitismus. I proti němu je židovský humor obranou.

A podotýkám, že Židé teď cítí strach. A když Židé cítí strach, měli by se všichni mít na pozoru. Což není anekdota!

Tausig mel mluviciho papouska. Naucil ho zpameti talmud. Vzal papouska do hospody a prijima sazky na to, ze papousek bude odrikavat z Talmudu.

Je cas ... papousek mlci.

Tak mluv ... porad mlci.

Tak Tausig vyplatil prohrane penize a jak prijde domu postavi rozzlobene papouska na bydylko a jde do kuchyne pro nuz.

Papousek: "Co to nesessss"

Taussig: "Nuz!"

P: "A na coooo?"

T: "Na tebe!"

P: "A prrrrroc?"

T: "Zbavim se te. Vis kolik si me dnes stal penez?"

P: "To jooo. Ale pockej jaky budou zejtra kurrrrrzy!"