Paní kritičku osobně neznám, ale pokusím se o psychologický profil. Je něco jako ledová královna. Není schopna hlubokého citu. Její duševní svět je velmi chudý a zřejmě nemá ani děti. Její svět je omezen na recenze, ve kterých si myslí, že je dobrá. Nerozlišuje mezi představením v MET a školním představením. Děti, které by by připravily např. Prodanku by nejraději upálila, protože nemají techniku ani zralost. Podle mého názoru je paní Drápelová ubohá osoba bez schopnosti empatie. Je chladná bestie, která jen pozoruje ostatní a sama není schopna tvořit. Proto je takto zapšklá vůči snahám ostatních. Dokáže být asi i zlá. Doufám, že jsem se trefil. Pokud ne a je to člověk se sluncem v duši, laskavá, milující, tolerantní, rád se omluvím. BO

Myslím, že je škoda, že se některým kritikům nedá jejich činnost úředně zakázat. Přinejmenším těm,  kteří cenzurujou operu a bloudí v názvech hudebních nástrojů.

Chjo... Ta žena musí mít nějaký zásadní problém, když své recenze pojímá v tak nenávistném, nepřátelském a navíc notně sarkastickém duchu.

Vážená paní Drápelová, mám jen poněkud obavy, že vyloudit nejdříve tón trombonu, a pak tón pozounu, by bylo (vzhledem k tomu, že jde o jeden a ten samý nástroj) poněkud komplikované i pro Vámi opěvovanou Callas.

Zřejmě jsem byl v pátek večer na úplně jiném představení než paní Drápelová. Přiznávám, že jsem měl jisté obavy z toho, jestli ND nepřecenilo zařazením Normy své možnosti. Naposledy si na tenhle skvost italského belcanta troufl v Praze Angelo Neumann v roce 1899! A člověk samozřejmě bude vždy srovnávat s nedostižnými představitelkami Normy Callas a Sutherland. Tahle kritika mi ale přijde strašně nefér! Je úžasné, že se podařilo v českých podmínkách vytvořit nádherné představení s velmi dobrými výkony všech protagonistů. Do téhle budovy chodím už přes padesát let a pamatuji světlá i temnější období, přičemž v posledních letech frekvence mých návštěv skutečně poklesla úměrně kvalitě představení. Pro mne osobně (a dle spontáních reakcí publika asi nejen pro mne) ale páteční Norma byla prostě bomba! Pokud jsem po Tannhauserovi začal věřit v renesanci Státní opery, po tomhle už si tím jsem bytostně jistý......a vy se milá paní Drápelová, jděte s prominutím bodnout.

Skoda, operu mam rada ale ta v Narodnim za mnoho nestoji. Posledni hrozny zazitek z Kouzelne fletny me na hodne dlouhou dobu odradil od dalsi navstevy. Velikym minusem je pro me i snaha o za kazdou cenu originalni rezii a scenografii, pritom zrovna te Kouzelne fletne to dost uskodilo (napr. nesmyslna postava Mozarta, ktera hrozne sjetym, opileckym a usi rvoucim hlasem prekladala do cestiny mluvene party, podivne figurky na pozadi, ktereho se ruzne trepotaly nebo nosily s dejem nesouvisejici masky, blikajici svetla v hledisti, ktera rozhodne nebyla zadnym balzamem pro oci, zkratka hrozny psychedelicky zazitek, ktery jsem dokoukala jen proto, ze miluji Mozarta). Je to skoda, ze to takhle vedou, za chvili jim tam krome nic netusicich turistu nikdo nebude chodit.

Pani Drapelova opet "nezklamala"... Kritika napsana tak, ze nenechala na nikom nit suchou. Takto se snad dobre napsana kritika nepise. Asi preslechla volani Bravo ci Bravi z publika a ovace ve stoje pri zaverecne dekovacce. Pevecke vykony vsech protagonistu byly vytecné a naopak velmi dobre vsichni obstali v tak tezkych peveckych partech. Stroha scena mne take nijak nenadchla, ale nakonec byla vyhrou, protoze nerusila pevecke vykony a naopak se posluchac mohl nerusene zaposlouchat do nadhernych dramatickych melodii.

No jo, kdyz je clovek zvykly na ceske vykony, tak mu to mozna prislo dobry.