Miloval jsem J. Sovaka. Byl a je to pro mne clovek plny humoru. A navic chytreho. Ale cim vic se clovek dozvidal o jeho osobe, musel zacit rozlisovat mezi umenim a soukromim. Jako priklad bych uvedl treba porovnani s V. Mensikem. To byl clovek, ktery mel pocit, ze musi bavit cely svet a ze lide kolem neho se musi porad smat. A tak na tom neustale "pracoval". J. Sovak naopak byl clovek, no rekneme recesista. Velice rad si naopak z druhych delal sofky tzv. "snazil se je dobehnout". To je ten rozdil - jestli citite tu nuanci.
Mensik rad daval do placu prihodu se Sovakem - Mensik se zdrzel a mel rychle dorazit na zkousku do divadla. Na ulici zrovna nasedal do sveho auta Sovak. A tak Mensik na nej - jestli by ho nesvezl, ze pospicha. Sovak se pry zamyslel a pak pronesl - mas spoustu deti, at te nosej. A ujel. Na prvni pohled sranda. Na druhy pohled mi v tom malinko neco skripe, coz mi kazi pohled na Sovaka jako cloveka.
Nebyl s nim asi lehky zivot. Nehlede na to, ze cholericke vylevy pana Humla nemely pry mit prilis odlisnosti od nekterych projevu p. Sovaka.
Ale umelecky to byl bozi clovek. Uz jen to, jak dokazal treba z hloupoucke satiry prepsanim dialogu a upravou scenare (nevim s kym na tom jeste delal) udelat bombu s nazvem Svetaci, mluvi za vse.
.
I jméno si kvůli tomu změnil, vlastního syna se zřekl, to byl "charakter" 
