zasadne jsem byl v detstvi a vubec mladi "verneovec", precetl jsem celou radu verneovek a ne jen jednou!

Nejvic jsem si oblibil Ocelove mesto, Matyas Sandor aneb Tajemsti hradu v Karpatech, Dva roky prazdnin a zvlast, zvalst, zvlast - Deti kapitana Granta.

Tu knihu jsem zral tolik, ze jsem pri cteni sledoval celou cestu na mape.

Zvlast me zaujaly casti popisujici Australii a Novy Zeland, asi proto, ze jsem v tech koncinach mel pribuzne. Kdyz jsem se po nejakych letech v Australii usadil a take kdykoliv navstivim Novy Zeland, casto si vzpomenu na me prvni dojmy o techto zemich ziskane z "verneovky".

PS. k poznamce dole, ze verneovky nejsou pro deti. Jak ten clovek k tomu prisel? Ja zacal cist verneovky nekdy od 4. tridy.

Verna jsem četl hodně, top Tajuplný ostrov, 20 tisíc a Kapitán Grant.

Co mi na něm ale vadilo, zejména u knih, které jsem četl o něco později (Ocelové město, Zemí šelem), že byl neskutečný nacionalista. Ta jeho záliba v neustálém vychvalování všeho francouzského v porovnání s tím německým či anglickým byla občas nesnesitelná a dneska už by mi to asi četbu dokonale otrávilo. Kór, když Francouze příliš nemusím...

Jako kluk jsem Vernea zbožňoval a přečetl jsem skoro všechno co u nás vyšlo. A právě ta popisnost se mi strašně líbila. Pamatuju, že jsem chtěl vyrobit nitroglycerin stejně jako inženýr Smith, díkybohu se to nepovedlo

Po pravdě, nedávno jsem se do verneovek znovu začetl a nechápal jsem, jak jsem je jako malý mohl číst. Pro dnešní děti už jsou asi nečitelné a díkybohu za Neffa. Jeho převyprávění se mi sice nelíbí, ale pro dnešní generaci jsou asi přijatelnější. A ruku na srdce.... My známe Robinsona jako převyprávění od Plevy. Kdo zná originál ví, že to je také úplně o něčem jiném

Bývaly to nejlepší učebnice přírodních věd a tvůrčí motivace pro mládež.Touha přežít v přírodě,čitelné dobro a zlo...Dnešní mladík bez chytrého telefonu netrefí ani na  záchod.

Taky tam bylo plno mizerů a všichni hrdinové byli nadprůměrně inteligentní/šlechetní/bůhvíco, proto byli tak skvělí 

Miluju pomalou, popisnou naraci v 20 000 mil pod mořem nebi Tajuplném ostrově :)

Není verneovka jako verneovka. Některé jsou skutečně zdlouhavé, jiné jsou čtivější. Neříkám přitom, že detailní popisy a výklady jsou špatně. Možná budou verneovky lépe čitelné zas až později, kdy už to bude vzácný doklad dob minulých. Sci-fi přece jen zastarává jinak, než dobrodružné romány (ač Verne samozřejmě nepsal jen sci-fi). Takový Poklad na ostrově od Stevensona budou moci natáčet stále dokola (přičemž však film s Charltonem Hestonem podle mne nemá a sotva kdy bude mít konkurenci).

Mám takový všeobecný dotaz, s knihami J. V. to asi souvisí málo, ale přesto: už se mi několikrát stalo, že spoustu lidí srovnává knihu a film. Ale to jsou přece úplně odlišné záležitosti. Srovnáváte stejně taky knihu a divadlo? Dokážete říct, že film byl na kočku, knížka je lepší, to je jasné. Ale dokážete taky říct, že divadelní hra byla na kočku, raději si přečtu knihu? Divadelní soubory přece taky píší svoje hry podle knih či povídek, v každém divadle je ta hra úplně jiná a dokonce i každé představení stejné hry je o chlup jiné.

V drtivé většině případů je prostě kniha lepší. U filmu (1,5-2h)  je prostě hodně malý prostor na realizaci většiny knih. Někdy se to povede spíš u seriálu. Takový Dexter je o myslím lepší než kniha.

Tajuplný ostrov a Vinetou jsou dvě nejlepší knihy co si z dětství pamatuji. Četl jsem je tajně dlouho do noci.

Tento autor mě sice vždy spíše míjel, ale to je věc mého vkusu. Rozhodně je ovšem kvalitní a absolutně nechápu, proč by neměl mít co říct. A patrně i vskutku má, protože verneovky se stále vydávají a pravidelně dotiskují.