> Žádná matka by neposlala svého syna na studia k údajnému traviči svého manžela.

Ale, ale. Naivní to představy o ženách.

Pravda někdy bývá prostě šedivá. například Přemysl Otakar II. Učíme se o něm, jak byl zrazen českou šlechtou. Ve skutečnosti zahynul na své naprosté politické diletantství. Bez velké námahy mu spadla do klína polovina střední Evropy a on byl tak bohorovný, že si myslel, že bude zvolen císařem a ani se neobtěžoval na tu volbu se osobně dostavit. Když zvolen nebyl, zase neodhadl situaci. Rudolf začínal být neoblíbený a stačilo chvíli počkat a němečtí mocipáni by rádi využili Přemysla k tomu, aby se Rudolfa zbavili, leč Přemysl nechtěl počkat ten rok nebo dva, než se to Rudolfovi zhroutí pod rukama. Šel do toho po hlavě a prohrál. Potom už Rudolf na trůně seděl pevně, protože Přemyslovou smrtí zmizel mocný panovník, o kterého by se Rudolfovi nepřítelé mohli opřít.  Takže pravda je taková, že nejprve naprostá bohorovnost a nedostavení se na volbu do funkce, po které toužil, a potom naopak šel hlavou proti zdi.

Taková je realita, avšak romantická verze o zradě Miloty z Dědic vypadá v čítankách zajímavěji.

A s tím Mozartem je to také tak. Strohá pravda o ledvinové chorobě způsobené mimo jiné i alkoholismem zní příliš přízemně. Verze o zlém závistníku už vypadá zajímavěji.

Vy se tu dopouštíte ovšem jiného nešvaru při posuzování historie: po bitvě je každý generálem, nebo jak říkají američané: hindsight is 20/20. Přemysl nemohl vědět, že "stačí dva roky počkat a Rudolfovi se to sesype pod rukama" a že kurfiřti by pak TŘEBA volili jeho.

Forman uvažoval správně. Článek je elegantní slátaninou různorodých informací, propojených více či méně okatými oslími můstky.

Shaffer a Forman nepředstavili Sallieriho jako traviče (pisatelé článku předkládají vlastní autorskou licenci, resp. oslí můstek), nýbrž jen hluboce raněného hudebníka, který byl až do příchodu Mozarta u císařského dvora považován za vyjímečnou celebritu. Praotec zkresleného námětu Puškin měl nadání, ale postrádal internet, vzdělání tehdejších lidí nemělo dostatečnou zpětnou vazbu, často přejímali dogmata, polopravdy, svůj rozhled rozvíjeli na základě salónních klepů. To je však úplně jedno, umění nestojí na faktech (pokud umění nebude hodnotit Barbora Tachecí).

Trochu si to nadlehčím – pokud jsou dobové podobizny Antonia Sallieriho věrné, z řeči jeho těla (výrazu tváře) se nejednalo o žádného dobráka… úzké, pevně sevřené rty, pichlavý pohled, nerovnoměrně rozložené vrásky. Jeho předstíraný altruismus vůči Mozartovi byl zcela jistě obrannou reakcí, úskokem, způsobem konejšení silného a nebezpečného protihráče, se kterým nemohl soupeřit stejnou zbraní, což člověka v jeho postavení velmi zraňovalo, každého člověka se silným egem by profesní ponížení zraňovalo. Pokud někdo viděl film Dobrý Will Hunting, řeší se tam podobné téma mezi géniem z ulice a profesorem s vydřenými úspěchy v oblasti matematiky.

Sallieriho hudba je chvalitebná, že by i výtečná?, Mozartova geniální (mimo klasifikaci), to je velký rozdíl. Sallieri byl Ital, potomek ryze elitářské lidské sorty, vyšlechtěné, vzdělané, ale i prchlivé a velmi domýšlivé. Mrzí mne, že autoři článku předhazují Beethovena nebo Schuberta jako Sallieriho vděčné žáky, Sallieri měl své novice jistě rád, ovšem těmto dvěma nesahal ani po kolena. To by bylo fér dodat závěrem.

Velmi výstižné, blahopřeji!

Potom, co jsem o Mozartovi četl, tak to byl tak trochu cvok, vydělal si jmění, ale pořád žil jako chudák, neb naprosto neuměl udržet peníze a nechal se ovlivňovat lidmi, prostě byl jako děcko v i v dospělosti.

nevím proč se to řeší, forman není dokumentarista ani životopisec. ještě by se mohlo začít řešit, že hitler přeci nebyl zavražděn na premiéře nějakého filmu a tedy že tarantino si upravuje realitu...kdy se umělecké dílo má řídit realitou?

Kdyby se Amadeus držel přísně faktů, tak by byl nudný. Některé scény by se navíc nedaly natočit, třeba jen proto, že v 18.století hrály operní orchestry bez dirigenta v čele.

Salieri byl ve své době velmi uznávaným a dobře postaveným skladatelem, tedy až do smrti svého císařského mecenáše Josefa II. Jestliže on byl průměrným, tak bych rád byl rovněž průměrným: https://www.youtube.com/watch?v=pUJkROWNROU

Dost filmů a děl je poplatných své době a představám autorů. Já bych film Amadeus v žádném případě neodsuzoval. Pak bych musel odsoudit třeba i Shekespearova Richarda III, což nemíním. Ono není jednoduché porozumět dějinám a vytvořit tak zcela pravdivé dílo. Buďme tedy velkorysejší a více se vzdělávejme, aby nás podobné rozdíly nechávaly klidnými.

Formana historická pravda nikdy moc nezajímala.

Nechápu, kde se bere ta teze, že V Amadeovi Salieri Mozarta otrávil, tam přece nic takového není.

Ve filmu Amadeus to přímo není (tam víceméně Salieri upracuje už nemocného Mozarta k smrti), ale v původním Puškinově libretu, k němuž složil operu Rimsky-Korsakov, Salieri skutečně Mozarta otráví. A z této opery film Amadeus vycházel ideově (i když ne způsobem zavraždění Mozarta).

Přiblblé konspirační teorie byly vždy přitažlivé, protože vnášejí pořádek do pro jednodušší mysl příliš složitého světa. Přinášejí účel, cíl, pochopitelnost. Konspirační teoretik je potřebuje, protože je pro něj přijatelnější a CHLÁCHOLIVĚJŠÍ představa, že všechny ty občas až nesmyslné a občas naprostou hloupostí do očí bijící věci dějí s nějakým (byť zločinným) záměrem a cílem v pozadí, než že prostě jen tak vyplynuly ze situace, nepochopení, hlouposti, náhody, štěstí.

Chtěl jsem napsat něco podobného - někdy někdo něco vymyslí třeba jen jako román a lidé z toho pak udělají realitu. Úplně stejně je to s Davinciho kódem. Historicky je to totální nesmysl, ale spousta lidí je tomu schpona věřit. A mnoha lidem to ani člověk není schopen vymluvit.

Amadeus je fiktivní příběh, ne historický dokument, který mimochodem pro propagaci Mozarta a jeho hudby udělal hrozně moc. Až bude výstava o robotice, předpokládám, že se tam nebude bojovat s předsudkem, že roboti se mažou šnapsem a kradou, na co přijdou jako Bender!

To vykládejte těm miliónům lidí, kteří věří Šifře mistra Leonarda. A přece jde o pozitivní záležitost, protože několikanásobně stoupl zájem mj. o jeho Poslední večeři :) ... Když už nic jiného, je to dobrá záminka pro zajímavou výstavu.