mohlo by to být zajímavé čtení ale tak do r. 89 pak už se z Uhdeho stalo něco co dnes v televizní radě pouze přitakává v radě čt Dvořákovi ,tleská novým Událostem a každý měsíc očekává radostně tučnou odměnu od svého zaměstnavatele.

S mnoha názory pana Uhdeho nesouhlasím,zvláště s těmi v jeho poslední knize o pozdním čtení. Ale za recyklovaný bolševismus pokládám spíše postoje některých diskutujících antikomunistů,kteří zřejmě proti nomenklatuře začali bojovat po roce 1990,když s tím Uhde skončil.

Milan Uhde,

Do bitev půjde před řadami.

Jedenáct hodin s věže Vita

odlétlo jako černý pták.

Je po naději, neprocitá...

A opět slzou vlhne zrak. Jak smutně zní teď cimbál polí, neskřípou kola ve viskách. Slunce své zlato skoupě drolí, klarinet vetru nepíská, sestřička sedí nakloněná... Tu tíhu chvíle sotva znáš. Při drahém zvuku jeho jména palčivě bolí dětský pláč. Jak bych šel nyní Prahou potmě a večer voní po kvítí. Pohlednu na Hrad: v Jeho okně už zhasli, zhasli, nesviti a černý večer přelaskavý bdí jako matka u syna. Ověnčen kvítím první slávy hospodář tiše usíná, jak lehá otec ustaraný. A pevně stoji jeho lid. Do bitev půjde Gottwald s námi, vzbudí ho těžká vůně lip. Do bitev půjde před řadami.

Byl jen pomýlený...

Koukneme-li na seznam osobností na konci, je to jeden kovaný komunista vedle druhého, z těch nejhorších let, kdy se komunisti u nás dostali ke kormidlu. A pak obvyklé historky, kterak hloupí stbácise nechali sekýrovat ppaní domu, sledovačka chodila žebrat o cigára, či po revoluci si nechali podepisovat pamatnicek. Já bych byl při četbě takových vzpomínek ostražitý.

No vidite, a presto takovy Ludvik Vaculik stoji nekonecne vyse nez vy, ktery dovedete jen hodit takovy slint.