Jaroslav Putík se dožil krásného věku a byl to dobrý spisovatel, i když se nikdy neocitl na výsluní čtenářského zájmu. V zájmu objektivity je třeba říci, že nikdy nebyl opravdový disident. V době totality nesměl v ČSSR publikovat, nicméně jeho nejúspěšnější knihy vydané v 60. letech Smrtelná neděle a Brána blažených si stále mohli čtenáři půjčovat ve veřejných knihovnách, nedošlo k jejich vyřazení. Autorka nekrologu si značně usnadnila práci, třeba román Muž s břitvou oficiálně vyšel v roce 1986 v Kolíně nad Rýnem, další vydání v Česku následovalo v roce 1991 (i když jej opět vydalo ono nakladatelství v Kolíne nad Rýnem). V zájmu objektivity bychom měli poznamenat i to, že J. Putík sice vystudoval žurnalistiku, ale na Vysoké škole politické a sociální (absolvoval 1949), o rok později napsal významnou stať Sovětský svaz, světová velmoc míru. Jeho spolupráce s Mladou frontou, zmíněná v textu p. Kubíčkové,spadá do období, kdy šéfoval Svazu československé mládeže (předchůdkyni SSM) v Ústí nad Labem. V žádném případě nechci špinit památku této zajímavé osobnosti, ale když se řekne A, mělo by se říct i B. Že, paní Kubíčková!
