Měl jsem Karla Kryla moc rád přesto nebo možná právě proto jsem schopen (a ochoten) se na jeho texty dívat kriticky. Tím samozřejmě nemyslím kritizovat je za každou cenu, jen některé považuji za skvělé, jiné za s slušné a některé za Karla Kryla nehodné. Zkuste si vedle sebe položit "Dvě půle lunety" a "Kádrují mě" to je nebe a dudy. Rýmovačky typu "Vasil s Gustavem před pohřebním ústavem" nebo "Kolem Alcatrazu plují lodě líně ..... myslím na Mikeše jak mu asi je" nezlobte se, nic moc. Na druhé straně "Slovíčka" nebo "Číslo na zápěstí" ... "Nebylo dotyků je ústa která křičí, lahvičku od injekce někdo zahodil / lehátko z plastiku a ocelových tyčí a vůně dezinfekce tak ses narodil ...." SUPER. Fanatici klidně mi kamenujte, ale hlavně se zamyslete a netvořte si kult. Karla jsem měl moc rád, byl osobnost a neškoďte mu prosím nekritickým vynášením do nebes. Koneckonců on to nepotřebuje, on si tam u Šéfa klidně sedí v hospůdce filosofce a má s nás srandu .... a dobře nám tak

Nezařadil se, nešel s dobou, před a ni po, takže tenhle článek vůbec nepřekvapil. Když jsem si přečetl nadpis bylo mi jasné že budou myšleny hlavně ty porevoluční texty. Prostě viděl kam to spěje a naprosto přesně a trefně to vystihnul. To není ukřivděnost, ale zklamání jak píše ten pode mnou.

To, co pan Kryl cítil v dobách po "revoluci" nebyla ukřivděnost, nýbrž prosté a hluboké zklamání. A právem - fraška a hnus co přišla, a kterou už 24 let máme, není nic vhodné obdivu, natožpak pro člověka vysokých morálních hodnot, jakým byl právě Kryl.

I v tom byl nadčasový.