"Při vší úctě k dobré filmařině, kdo poběží do kina, aby se nechal rozdírat pohledem na sirotky?"

Já. Protože nezavírám oči nad utrpením, jak je to u moderních lidí z plakátu zvykem.

Haha, tak ta poslední věta to zabila. Kritiky Mirky Spáčilové mám obvykle docela rád (ač se s nimi nemusím úplně nutně shodovat), ale tohle je arciblábol.

Milá paní recenzentko, kdy už konečně pochopíte, že diváka a tedy i čtenáře více než Vaše sebeobdivování vlastního názoru zajímá kvalita filmu - tedy hereckého obsazení a jeho výkonu, scénáře, jak příběh drží pohromadě, jestli se povedl hudební doprovod... ...

Tento film ukazuje, že nejhorší na tsunami nebyl samotný živel, který semlel pobřeží v JV Asii, ikdyž příchod vlny do pobřežního letoviska v Thajsku je opravdu děsivý, ale že horší byl ten chaos, bahno a spoušť, kterou po sobě tento živel zanechal a ve které se museli brodit tisíce polomtrvých lidí jen s mizivou nadějí, že ještě někdy uvidí své blízké. Rozhodně doporučuji.

"Při vší úctě k dobré filmařině, kdo poběží do kina, aby se nechal rozdírat pohledem na sirotky?" Aneb kolik lidí běželo do kina, aby se dívalo na topící se lidi v oceánu v Titanicu? Kolik lidí se nechalo rozdírat pohledem na mrtvé v Hotelu Rwanda? A mohla bych pokračovat. Nemám nic proti subjektivním recenzím, i když se často s Mirkou neshoduji, ale tohle je opravdu moc. Opravdu tohle může napsat filmová recenzentka?!

Kdo poběží do kina, aby se nechal rozdírat pohledem na sirotky?... autorka článku asi čekala od filmu o tsunami sluníčkovou story kde jsou všichni šťastní a nevyvolávají v divákovi negativní emoce... jinak nevím jak si vysvětlit ten blábol na konci článku

Film jsem viděla a velmi me nadchnul, hodně dobře zpracované záběry, dojemné shledání členů rodiny. Super

Souhlas!!!