Přiznám se, že jsem knihu nečetl, mám info pouze z článku. Téma mě celkem zajímá, sám se potýkám s otázkami naplnění, směřování, pasivity aj.
Asi bere, že u těch her bývá menší přínos pro intelekt a vyhlídky než u knih (i když by se daly najít protipříklady) nebo minimální nároky na vlastní přínos než u aktivit jinde (je to servírováno). Je to skutečně spíše srovnáváno s knihami aj., přitom třeba střílečky mají principielně blíž fotbalu nebo kuličkám nebo squashi (až na to, že nejsou fyzické), a proto vychází jako stupidní. Pak je otázka množství stráveného času. Na druhé straně se ten záběr postav zdá celkem úzký.
A že by dle názoru autora bylo (hádám) hodnotnější se věnovat rozvoji osobnosti, kariéry a konkurenceschopnosti, ostatním lidem
a různými zájmy, pohled že život není jen hraní. Dále pak různé další charakterní záležitosti.
Paradoxně je jóga vyjmenována jako něco výrazně hodnotnějšího, odtud úplně autorovo vidění nechápu. A nakupují (a domácí práce dělají) snad všichni - můj názor je, že stereotyp opaku je silně lichý. Mj. dřív se říkalo, že muž zůstává dítětem a myslelo se to žertovně. Dnes se to bere jako cejch. Samozřejmě pohledů na věc je více.
Ke zmiňovaným případům osobností by samozřejmě šlo jednoduše najít protějšek i v minulých dobách, otázka tedy bude asi na četnost. O výjimky nejspíš nepůjde, jinak by to nebylo zmiňované obecně tak často, problém mi dělá srovnání s dobami minulými, ještě jsem tak dlouho nežil (a sečtený nejsem tak, jak bych rád byl). Ale ta pasáž s Breivikem mi dle popisu zní dost přitaženě. Nepochopil jsem také povinnosti vůči milence - to doufám jen ujelo tady v článku, kritika by začala být trochu křečovitá. V odpovědi jsem si laskavě dovolil používat argumenty "obecně se myslí", jelikož mi ze článku nevychází, že by autor čerpal z nějaké statistiky. Spíše půjde o jeho dojem ze svého okolí, médií a případně dojmy dalších lidí. Čímž to nechci nějak shazovat.
