Jedna velká hora lží

Není dobré se bránit pohledům "z jiné strany", ale číst o tom, že za povstání zahynulo 600 Čechů (a ještě některé povraždili revolucionáři za to, že litovaly Němce) a proti tomu bylo 100 000 německých obětí ? V Praze se podle této knihy vůbec nebojovalo, jen se vraždili Němci ! Revolucionáři na barikádách se nudili ! Historie pražského rozhlasu popsaná v této knize : nejprve volání o pomoc na ulici a německy. Přispěchavši Němci jsou ubiti a vráceni na ulici jako ukázka německého řádění. Z horních pater budovy vyhazovány německé děti a opět vydávány za děti české. Přitom stálé výzvy a nyní již po rozhlasových vlnách :" Vražděte Němce bez rozdílu včetně žen a dětí !" Nebojovala ani Rudá armáda a jen narychlo v Praze postřílela houf německých zajatců, aby předstírala boj.

Zvěrstva ze strany Čechů jistě byla, ale relace mezi obětmi byly naprosto jiné. Tato kniha se sice může nazývat románem, ale nejde o nic míň než naprosto bezprecedentní přepisování dějin a nehoráznou urážku padlých.

Ke knize

Překlad paní Škultéty je kvalitní a čtivý, tam není co vytknout.

To, že se po válce stávaly zvěrstva ze strany Čechů vůči Němcům je fakt a nešlo samozřejmě jen o Prahu ale i jiná místa a města (nedávno byla veřejnost seznámena s masakry v Ústí nad Labem), stejně jako jako je neoddiskutovatelnou pravdou kvanta umučených a popravených ze strany Němců. Takto se za všech válek projevuje a projevovala vítězná strana. Vychází to z člověčí podstaty.

Pohled autorky mi však osobně přijde, řekněme trochu, i když to slovo "trochu" plně neodpovídá tomu, co si skutečně myslím, přehnaný. Také postavy mi chvílemi přijdou dosti prvoplánovitě vymyšleny. Samotný příběh není nijak závratný.

Nakladatelství se jen, podle mého názoru, pokusilo vydat něco, co by mohlo mít punc kontroverznosti, bez ohledu na skutečnou literární kvalitu, či sílu historické výpovědi, a vynést nějaký zisk. Chápu. Neodsuzuji.

"Smrt je mým řemeslem".

Robert Merle.

Vynikající.

Hm.

Takže paní Alena Slezáková narozená po válce ví o tom co se v květnu 1945 dělo určitě víc, než autorka knihy, která to zažila...

Re: Hm.

Otázkou zůstává, co paní opravdu zažila a co šlo na účet autorské licence a snaze trefit se do vkusu očekávaných čtenářů.

O důvod víc

proč schvalovat poválečný odsun Němců. Ani s tím časovým odstupem si nedokážu představit, jak bychom vedle sebe po válce žili s vědomím vzájemných masakrů. Nicméně kauzalita je snad každému jasná. My jsme válku nevyprovokovali.

Re: O důvod víc

Mimochodem jako protiváhu k této knize nabízím neméně drastický román Laskavé bohyně. Pohled na holocaust očima esesáka. Otřesná ale fascinující kniha.

Úhel pohledu

Samozřejmě, že se češi na konci války chovali jako dobytek. Stejné chování museli šest let snášet, tak proč si neužít pomstu.Tohle chování chápu v Praze a ostatních větších městech, kde hraje roli anonymita a nedostatek času zjišťovat, kterej Němec byl "hodnej" . Nechápu to v malých městech a vsích v pohraničí, kde znal každej každýho a dělo se tam totéž. Kdo z nás ale může soudit, když nezažil.Věřím tomu, že kdyby se něco podobného dělo v současnosti, dopadlo by to stejně.

Re: Úhel pohledu

Právě třeba proto, že tam znal každej každýho, tudíž věděl, co měl na svědomí za války.... tu krutost ovšem také nyní nechápu, ale jak správně píšete, nezažili jsme tu dobu. Ještě horší bylo, že se s tím občas svezli i nevinní, ačkoliv to rozhodně nebylo v takové míře, jakou se se snaží vsugerovat recenzovaná kniha nebo film Habermannův mlýn.

Ten román jsem nečetl

Ale pokud ho četli lidé po válce v Německu či Rakousku pak lze chápat ty jejich postoje .... my vrazi, oni muzikanti ..