zkuste treba Nebela.

Tedy dvacet radku tohoto obsahu o tomto filmu, to je mimoradne trapny.

ale, no tak. paní Mirko...

Oprávněné připomínky níže, které už jsou již bohužel letitým a smutným evergreenem, bych obohatil o další kritickou poznámku k paní velekritičce. Kdo jiný než takový kovaný profík jako jste vy měl by vědět, že nic takového, jako literární předlohy, na které "je film prostě krátký" neexistuje? Kdo jiný než vy měl by vědět, že přesně to se říkalo před vytvořením vynikajících filmových podob například o Pánovi prstenů, přes literárně fantasmagorický Přelet nad kukaččím hnízdem nebo na slovní originalitě postaveném Mechanickém pomeranči až po Kaufmanovu Adaptaci? Flákáte tu svoji práci, flákáte. Protože vám projde jakýkoliv blábol. Zdá se paní Mirko, že jste podobně nesestřelitelná jako svého času Gustáv Husák. Redakce se patrně při úvahách o vašich kvalitách řídí mimořádně velkým počtem kliků pod vašimi recenzemi, které svědčí pohříchu pouze o tom, kolika lidem vždycky nadzvednete žluč.

Re: ale, no tak. paní Mirko...

Zajimave, jak lide z kritiky vzdycky vyctou to, co tam neni. Mirka ten film nijak neodsoudila, jen rika, ze reziser ho mohl udelat jeste lepe.

Spáčilová je učebnicový příklad

Minutí se povoláním... už ji vyměňte. Krásný film.

S recenzí zásadně nesouhlasím. Osamělost prvočísel dokáže v člověku zanechat hluboký emocionální otisk. Příběh Mattia a Alicie, kteří jsou jako "prvočísla" odsouzeni k věčné samotě a nepochopení, je strhující. A i když jejich snaha o sblížení nedopadá zcela podle jejich představ, je jisté, že tihle dva patří k sobě, i když kolem sebe budou možná až do konce života jen kroužit. A právě díky tomu je konec filmu, přestože plný bolesti, očistný a nadějeplný.