P. Muk - rozporuplná osobnost

Oceán jsem na přelomu osmdesátých a devadesátých let poslouchal. Šlo o kultovní kapelu a do určité míry i o vzácný úkaz na české hudební scéně.

Nicméně měl jsem rád kapelu jako celek. Nikoli osobu P. Muka samotnou. Toho jsem od počátku bral jako nevyzrálého člověka,který si často nevěděl rady sám ze sebou. Jenou na koncert přišel s čírem na hlavě,podruhý plešatej. Jenou byl za rockera v koženým "křiváku" ,pak zase ovlivněn judaismem přišel ověšen talismany oblečen do nějakého roucha. Prostě psycho.

Po rozpadu Oceánu jsem na Muka naprosto zapoměl,protože ten střední proud co nahrával v době kdy zpíval solo se nadal poslouchat a nebýt jeho opět jak jinak rozporuplné smrti ,kdy se nakalil a udusil zvratkama tak bych na něj zapoměl nadobro a navždy.

Každopádně mi nechybí a chybět nebude,protože podruhý by už slávu Oceánu stejně nikdy nevzkřísil. Nynejší marné snahy zbývajících členů o návrat s jakousi Jitkou Charvátovou jsou jen křeč a ani Muk by jim nepomohl. Doba je prostě už jinde.

Re: P. Muk - rozporuplná osobnost

souhlasil bych s Vámi, žel bohu napsat "jakási" Jitka Charvátová degraduje Váš hudební rozhled spíše do slepoty.

Smutné

Mrzí mě tu jedna věc, že se tu v diskuzi objevují takové nepříjemné názory. Ano, každému z nás v životě někdo umřel. Ano, každému z nás ten člověk chybí a víme, co to je bolest. Já v tom denně pracuju a vím, co to je. Ale Petr Muk byl navíc nejen táta, manžel, syn atd. , ale byl člověkem, který byl známý a pro spousty lidí znamenal hodně. Byl populární a byl veřejnou osobností. Proto se jeho úmrtí připomíná, protože nepatřil jen své rodině  a přátelům, ale patřil také fanouškům, kteří jej měli rádi a kteří díky jeho hudbě měli v životě dost pěkných zážitků a ty jim zůstanou navždy v srdcích. A taky je tu připomínka toho, že z psychologického hlediska je nejobtížnější právě první rok od úmrtí - první Vánoce bez něj, první narozeniny bez něj, výročí svatby, narození dcery atd. - to všechno jeho rodina prožívá stejně jako každý z nás, kdo jsme někoho ztratili. Ale u něj navíc je spousta lidí, kteří měli první poslech jeho CD bez naděje, že bude jeho koncert a nové písně.

Re: Smutné

A vy mate pocit ze jini lide kteri uz nejsou mezi nami tady byly jenom pro sebe ?

Ja osobne jsem znal hodne lidi co treba pracovali jako delnici, kteri vytvareli take hodnoty pro vas ci jiny spokojeny zivot a bez nich by jste ani ja ani vy nebyl si treba uvarit obed atd. tak mi prosim reknete proc zrovna takovy p. Muk cest jeho pamatce a jini ma byt v tomhle neco vyjimecneho, jak ziju v tom ze vsichni jsme v necem vyjimecni a vsichni delame pro tuto spolecnost to co umime nejlepe nekteri obohacuji tuto spolecnost zpevem, protoze to umi a jini zase rozvazeji rohliky, ale to prece neznamena, ze jeden nebo druhy je vice ci mene potrebny a kazdy z techto lidi nekomu strasne moc chybi (takovy dobry pekar treba chybi cele vesnici) takze pak nevidim duvod proc smrt jednoho nebo druheho takto verejne rozebirat.

Tohle je ale vysledek pokrivenosti teto doby a priorit ktere si tato spolecnost nastavila, proste penize a slava a zviditelneni se za kazdou cenu.

Porad dokola a dokola

Je to smutne jako kazda smrt a kazde umrti pro rodinu, nejblizsi a zname, ale ceho je moc toho je moc.

Copak jini lide neprisli o nekoho jim blizkeho, ktery jim chybi a porad na nej vzpominaji, copak jini lide netruchli mene nez vdova po p. Mukovi ?

Co je to za dnesni modu pripominat si umrti a jeste takovymhle stylem takove veci ji maji pripominat v rodinem kruhu.

Chapu ze umrel nekdo znamy takze si o tom budou lidi asi vice povidat nez o nekom kdo neni verejne znamy, ale to prece nemeni nic na tom ze mi tohle prijde uz dost morbidni si to pripominat jako nejake vyroci.

***

píše po Petru Mukovi ?

P.Muk měl pěkné písničky,rád je stále poslouchám,.....

...ale život už je takový a musíme se s jeho úmrtím smířit.Radostí je v životě každého člověka strašně málo.....

Re: P.Muk měl pěkné písničky,rád je stále poslouchám,.....

já mám radostí hodně.

ach ach

diky jano zahorkova, konecne jsem si zase uvedomila, co je dulezite a jak je krasne zit. presne od toho tu kuturni rubrika je.

nejste na lodi smutku sama

Náš smustek nikoho nezajímá  a taky žijeme. Uvidíte za 10 let, čas hojí víc jak bylinky a léky.

Re: nejste na lodi smutku sama

Hm

To je jako kdyby nkdo jinej neumřel.

Je to smutné,

ale nechápu, proč má někdo potřebu toto zveřejňovat. Nebo podobný článek otisknete u příležitosti výročí úmrtí mého otce - taky mi chybí. Takových osudů je mnoho a paní Smrt je v tomto až příliš spravedlivá. Takovéto city a pocity mají být sdíleny s rodinou a přáteli, ne je vyťukávat pro bulvár.

Re: Je to smutné,

Můj otec zemřel už před 7 lety - a denně mi chybí. To je přece normální a cítíme to všichni. Taky nechápu tu neustálou medializaci

Přeji Vám hodně sily

Vážená paní Muk přeji Vám hodně sily. Když můj otec mi umíral na "raka" od mých 10-ti, tak jsem ho taky doprovázel minimálně jen svou přítomnosti do svých 12-ti. Leč stalo to za to . I Já mám na něho jen ty krásné vzpomínky.  Dovolím si dodat, když nemohu pomoct  mám být duchem i myšlenkou alespoň u svého bližního. Přeji pěkný den a i veselou mysl, mate pravdu  pro svou vlastní a i společnou dceru žit.