Diskuse k článku

Goldflamovy a Morávkovy tekuté písky vzpomínek

V hradeckém Klicperově divadle milují inscenační projekty překračující horizont jedné sezony. Vedle čechovovského a shakespearovského existuje také projekt "Goldflamův seznam". Inscenací autobiografické hry Arnošta Goldflama Písek vzdal režisér Vladimír Morávek hold tomuto autorskému a lidskému typu, s nímž má hodně společného. To rozdílné je zas patrné ze srovnání někdejší Goldflamovy vlastní inscenace Písku v HaDivadle a její současné interpretace Morávkem.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Marta

Souhlasím s autorem recenze
Začátek hry byl zajímavý, chvíli mně sice trvalo, než jsem přišla úplně "do obrazu". Válečná léta jsou tady zobrazena jakoby snově, jako vzpomínky, které Goldflam slýchával od starších. Léta komunismu jsou zpracovaná se správným ironickým odstupem. To všechno bez sentimentu a bez snahy otřást diváka hrůzami doby. Tím to na mě působilo trochu jako "dokument". Je ale fakt, že jakmile se hra dostane do devadesátých let, ten nadhled už se vytrácí, je to spíš taková nejistota, co s tím. Hra se tak zbytečně dál prodlužuje a tříští různými scénkami.
0/0
25.4.2003 14:25



Najdete na iDNES.cz