Diskuze

Zdeněk Svěrák vyzývá: Dopište mou Puklou patu

Možnost stát se spoluautorem námětu filmové povídky se Zdeňkem Svěrákem, a upozornit tak na svůj talent nabízí stanice Český rozhlas 2 - Praha. Princip spočívá v dopsání námětu filmové povídky zvané Puklá pata. Zájemce může dle svých představ dokončit její námět, přičemž pro svůj text má povolen maximální rozsah pětačtyřiceti řádek strojopisu. Ty může odeslat do středy 28. listopadu (do půlnoci onoho dne) na e-mailovou adresu sverak@atlas-as.cz.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Richard Fritscher

1. 12. 2001 16:08
dokončení příběhu - Puklá pata
Pane Svěrák, omlouvám se za zdržení - nejsem zatím s internetem příliš velký kamarád. "Dobře," odpověděla dívka a masírovala si ztuhlé údy. "Jak jste se, proboha, dostala do toho koberce?" zeptal se ještě zcela zmatený Bohouš, ale zároveň si již prohlížel její, nutno říci, krásnou a vzhledem ke způsobu přepravy jistě i velmi pružnou postavu. Dívka se na Bohouše podívala pohledem štvané srny:"Jde o způsob placení mého dluhu v zaměstnání." To Bohouše pobavilo a vyděsilo zároveň. Při své nevelké bystrosti si nebyl schopen rychle vybavit zaměstnání, kde k podobným případům dochází. Jeho vzpomínka na nemnohé přečtené novinové zprávy, většinou o Indiánech, také nikam nevedla. "Víte, slečno," povídá a nejistě ji pomáhá rozproudit krev v téměř bezvládné paži,"možná by jste se mi měla se svými útrapami svěřit." Přitom se poněkud začervenal. Uvědomil si, že právě docela plynule komunikuje s dívkou, což se mu nedaří již několik měsíců. Popravdě - jsou tomu téměř dva roky, kdy jeho bývalá přítelkyně Iveta objevila pod polštářem úhledně srovnaná indiánská pera a přehlížeje jeho dobře míněný argument, že je má uschovány pro štěstí v intimních chvílích, ztropila mu hysterický výstup. Vše ukončila výkřikem, že má nějakou zlou indiánskou úchylku a odešla. Navždy. "Víte, Bohouši," povídá ta snědá dívka,"já pracuji v hospodě. Ano tam, kde jste si dal odpoledne nealkoholické pivo. Můj šéf, nějaký Jabůrek, se vsadil, že Vás k smrti vyděsí." "To se mu povedlo," odtušil Bohouš, ale zároveň byl v té chvíli nevýslovně šťastný, že nějaký potrhlý Jabůrek existuje. "Společně se svými kumpány mě zamotal do toho hrozného koberce, zatímco Vy jste si dával to nemožné pivo," říkala dívka dívaje se pozorně po pokoji. "Bohouši, chlapi v hospodě říkali, že jste fanda do Indiánů. Je to pravda?" pronesla dívka jemně a podívala se mu přímo do očí. Bohouš pookřál. Tohle byla jeho parketa. "Jistě, povídá změněným, jakoby mužnějším hlasem. Ve skutečnosti si říkám Puklá pata. Po důvodu zatím nepátrejme, není to podstatné. Mám doma sbírku skutečně vzácných indiánských relikvií. Po dědečkovi," vykládá Puklá pata naoko skromně a současně ze všech možných šuplíků, skříní a různých důmyslných skrýší vytahuje na světlo Boží ty nejúžasnější indiánské trofeje. Dívka, zjevně šokována množstvím i hodnotou, zjihla a povídá:"Mně, Puklá pato, zase říkali v našem indiánském oddíle Sivá holubico - bydleli jsme totiž na Slovácku," objasnila své jméno překvapenému soukmenovci. Puklá pata téměř zalapala po dechu. To je ta dívka, na kterou čekám celý svůj život! Krásná je, rozumí mé nevšední zálibě a navíc má indiánské základy! Vřele pohlédl do jejích černých očí a pochopil, že i jí není lhostejný. Teď však měla přijít chvíle, kdy náš milý Indián zví pravdu o dluhu v zaměstnání svého splněného snu. Ozvalo se zaklepání. Společně šli otevřít. Stojí tam takový starší, obyčejný muž s bříškem. "Strýcu Skrúcaný!" vykřikla Sivá holubica a k úžasu zkoprnělé Puklé paty nezvaného návštěvníka objímá. "To sú stréc Skrúcaný a toto děcka z našého slováckého indiánského krúžku Strážnické pierko!" pronáší zcela neindiánsky ke ztichlému Bohoušovi, který jen němě počítá procházející děti. "Gratuluju, synku!" tiskne stréc ruku pobledlé Puklé patě:"Takovou sbírku indiánských trofejí jsem eště nikdá neviděl. Počítám, že alespoň část uvidím v našem strážnickém muzéu!" pronáší vážným hlasem zřejmě slovácký Vinnetou a furiantsky dloubá Bohouše do boku. "A tímto, Sivá holubico, splácíš dluh našemu indiánskému oddílu, který jsi opustila a odjela do Prahy," zkřiví znechuceně hubu stréc Skrúcaný. Děcka stojí v půlkruhu, stréc pokojně kyne rukou, Sivá holubica se zářivě usmívá a Puklá pata si najednou připadá jako host na besídce strážnického Domu kultúry. Dovětek: Vše způsobila matka Puklé paty Božena. Již se nemohla dívat na utrpení svého syna v supermarketu. Také Bohoušova přezdívka - Puklá pata ji, na rozdíl od syna, nepřipadala příliš lichotivá a perspektivní. Zveřejnila proto inzerát s popisem všech indiánských relikvií, které její syn tak pečlivě schraňoval a opatroval. Suita strážnických dětí pod vedením stréca Skrúcaného a za přispění bývalé indiánské vedoucí pak vymysleli lest v podobě překvapení v koberci. A co Puklá pata? Drže se za ruce se Sivou holubicou pronesla přidušeně, opatrně radostně své:"Haúúúúúgh!".
0 0
možnosti

Lenka Barotková

28. 11. 2001 21:35
Puklá pata - dokončení (Lenka)
"Velice dobře, děkuji za optání", odpověděla dívka a sklopila nesměle oči. "A co vy?" zeptala se po chvíli. "Ujde to. Kde jste se tady vzala? A jak se jmenujete, pokud se můžu zeptat?" Vykoktal ze sebe nesměle Bohouš. "Kde jsem se tu vzala to nevím. Je jisté, že mne někdo v prodejně koberců zabalil do jednoho indiánského koberce a nejspíš Vy jste si mne odnesl domů. Abych nezapoměla jmenuji se Mariana." Pokrčila nesměle rameny dívka. Mariana, to je krásné jméno pomyslel si Bohouš, který se do ní zamiloval na první pohled. Na Marianě bylo vidět, že se jí Bohuš také docela líbí. Nebyla přece z ledu. Chvíli se dívali jeden druhému do očí až zase Mariana prolomila ticho. "Nemohla bych dostat něco k jídlu? Už ani nevím kdy jsem naposledy něco jedla." Zeptala se. "Jejda nezlobte se, jsem to ale hostitel. Hned něco přinesu", odběhl Bohuš a za chvíli přinesl čtyři krajíce chleba namazaného medem a horký čaj. Mariana vypadala dost zmrzle. Dívka si chvíli prohlížela chleba s medem a tvářila se, že neví co s ním. A tak jí Bohouš vysvětlil co to je. "To je přece med co dělají včelky. Je to sladký a hlavně dobrý a výživný." Horlivě popisoval své kuchařské umění. Mariana opatrně ochutnala, nejdříve malý kousek a pak větší a usmála se. " Hmm, to je dobrý." Mluví s plnou pusou, pomyslel si Bohouš. To se nedělá, ale asi má velký hlad. Mariana spolkla další sousto a usmála se znovu, "Pardon já jsem se Vám představila, ale Vy mne ještě ne" podotkla. "Jé nezlobte se" horlivě se omlouval Bohuš celý vyplašený z vlastní neomalenosti. " Bohuslav Lapáček jméno mé." Ale sám si říkám Puklá pata dodal v duchu jen tak sám sobě. "Poslyšte, nemohli bychom si raději tykat?" zeptal se opatrně. "Proč ne, ale pod jednou podmínkou" souhlasila Mariana, "nebudete mi říkat Marjánko." "Souhlasím s podmínkou, ale Vy mi nebudete říkat Bohuslave, ale Bohouši. Platí?" "Platí Bohouši, to beru" "Já taky Marjá.. promin Mariano" honem své přeřeknutí omlouval Bohouš. "Moc se omlouvám, jenom se přeřekl a už to nikdy neudělám" "Pro tentokrát Ti to ještě prominu, ale slib mi, že to bylo naposledy." Durdila se na oko Mariana. "Neslibuju, přísahám" zaklínal se horlivě Bohouš. Přičemž mu padl pohled na hodiny. "Panebože," zhozil se Bohouš, "to už je tolik hodin?" "Kolik" zaptala se Mariana. "Skoro jedenáct, musíme ..., tedy měli bysme jít spát, Ráno musím do práce." Vzdychl smutně Bohouš. Mariana přikývla a poprosila Bohouše jestli by jí nemohl půjčit nějaké tričko na spaní. "Tričko Ti půjčím a ustelu Ti tady na gauči. Hned přinesu nějakou přikrývku." Odběhl Bohouš a bylo na něm vidět, že se jaksi před dívkou ještě stydí. "To máš tak malou postel, že už se tam nevejdu?" ptala se Mariana a s potuleným úsměvem, když se vrátil. "Nemám, ale ...?"zamumlal Bohouš a zčervenal. Pomalu, se sklopenýma očima se zavrtal pod pokrývku na válendě. "Co ale?" zeptala se Mariana a honem vlezla za Bohoušem do postele. Tomu nezbylo nic jiného než jí udělat místo vedle sebe. Mohl si sice jít lehnout na gauč, ale to se mu nechtělo. Byl vlastně rád, že je Mariana s ním. Vzali se za ruce a když usnuli zdál se Bohoušovi i Marianě stejný sen. V rodinném domku běhá spoustu dětí a mezi nimi otec Bohouš a matka Mariana, žijí spolu už deset let jsou štastní a bohatí. O rok později. Sen, který se jim zdál se začíná plnit. První dítě je na cestě i když na Marianě ještě není nic vidět a za pár týdnů se chystá svatba. Přípravy jsou v plném proudu. Peče se cukroví a spousta dalších dobrot. Vybírá se kostel, sál i šaty pro zamilovaný pár. Shánějí se svědci a samozřejmě drůžičky, které ponesou nevěstě její dlouhatánský závoj. Sepisují se seznamy hostů a Bohouš i Mariana se nemohou dočkat. Dny ubíhaly a tři dny před svatbou toho bylo napečeno, nasmaženo a navařeno nejen jako pro celou vesnici, ale i pro půl druhé. Konečně nadešel onen slavný den. Velký průvod došel ke kostelu, který i přes svou velikost doslova praská ve švěch, když se do něj všichni vejdou. Farář předčítá a konečně zazní ono očekávané ANO z úst Bohouše, ANO z úst Mariany. "Tímto Vás prohlašuji za muže a ženu." Dokončuje farář svou řeč. A Puklá pata? Na tu Bohouš už dávno zapomněl. Stejně jako všichni zamilovaní zapomínají na své trable, které měli před tím, než se zamilovali.
0 0
možnosti

kpt. Nemo

28. 11. 2001 15:36
Jdi do háje Svěráku
... taková ubohá myšlenková blbost. Mám pocit,že je to děláno proto abyste se pobavili na účet pisatelů. Stejně tak jako se baví leckerá skušební komise při konkurzech ze ztrémovaných uchazečů.
0 0
možnosti

lLibor Michalec

28. 11. 2001 15:10
Puklá pata
"Dobře," odpověděla krásná indiánka a usmála se. A Bohuš poprvé v životě překonal sám sebe a položil ještě další otázku:"Dáte si kávu nebo čaj?" Indiánka totiž žila v zemi, kde se káva pěstuje. Do Česka se dostala jako studentka bohemistiky, ale již v druhém ročníku narazila na gang obchodníků, pro které byla i silná káva příliš slabá. Pocházeli z její země a chtěli po ní věci, které ona dělat nechtěla. Ani nevěděla kdo jí pomohl dostat se z té hospody, kde se gang scházel. Když to celé svému zachránci odvyprávěla, rozdrnčel se domovní zvonek. "To jsou oni, našli mě," vylekala se. Do Puklé paty ale vstoupila podivná síla. Táhl Indiánku za ruku směrem k oknu. Měli štěstí, že pod okny právě projížděl vlak, který jinak Bohuš moc rád neměl. Skočili oba do vagónu s pískem a ujížděli dál neznámým směrem.Bohuš začínal tšit, že všem dobrodružstvím zdaleka není ještě konec.
0 0
možnosti

Mariana

27. 11. 2001 16:56
povídka
ty povídky ale nemáte psát sem, na e-mail pana svěráka... M.
0 0
možnosti

Kristina Hasoňová

26. 11. 2001 21:47
pokračování Puklé paty
Dívka se zmateně rozhlédne po pokoji. Prochází garsonkou a udiveně se dotýká věcí poházených po místnosti. Bohouš se snaží zamaskovat atributy staromládeneckého nepořádku.Každý stojí na opačném konci místnosti. Když se jejich pohledy letmo setkají, jakoby z povzdálí zazní rytmy bubnů doprovázené indiánským zpěvem. Hudba sílí. Oni dva se k sobě přibližují. Bubny a zpěv působí hypnoticky, magicky. Jsou od sebe pár centimetrů. Oba zrychleně dýchají. Dívka se roztančí. Nádherně, divoce, svádivě. Bohouš v tranzu rozkmitá své tělo. Ve svém záškubovém tanci alá žlučníkový záchvat si nevšimne, že dívka zmizela. Bohouš se poplašeně dívá po místnosti. Přece se mi to nezdálo ? Hudba začne okamžitě slábnout. Vybíhá na chodbu, seběhne jedno poschodí. V tom zaslechne:"....no já myslela, že chcípnu. Teda něco tak šílenýho jsem ještě neviděla. Až budeš chtít příště rozptylovat svoje kamarády, najmi si, prosim tě někoho jinýho. A kámošovi vyřiď, ať si koupí pemzu. Teda takhle rozpraskaný paty, to je hnus. Prachy si vyzvednu ve dvě U Houdků. Čau." Bohouš jde zpátky do bytu. Zavře za sebou dveře. Sedne si k oknu a smutně se podívá z okna. Projíždí vlak. Vlak se blíží. Jeho ruka popadne valašku, vydávanou za tomahavk. Sílí hukot vlaku. Bohouš zvedá ruku s tomahavkem, vlak houká, už je nadosah, ruka s valaškou se vymrští nad hlavu, ozve se nepopsatelný řev. Bohoušovi je vidět nosní i krční mandle, v řevu se ozývá celý jeho dosavadní zpackaný život. Valaška se zasekává do parapetu okna. Vlak přejíždí. Bohouš ztichne. Je čas na změnu, co říkáš Zuřící Býku ?
0 0
možnosti

Jiří Lamač

26. 11. 2001 19:52
Puklá pata - dopsání filmového příběhu
Vážený pane, zasílám Vám dopsání námětu filmové povídky "Puklá pata". Pokusil jsem se dohrát tak, jak byly rozdány karty. Dívka je oblečena jako indiánka.Rozhlíží se po pokoji a brzy se seznámí s indiánskými předměty v bytě - bubínkem, chřestítkem a zapálí i dýmku míru. Při mírovém pokuřování si všimla nákresu totemu, který vypadal trochu jako noha s rozbitou patou, na vrcholku s roztaženými křídly. Totem vypadá podivně. Dívka vzala Puklou patu za ruku, oba nasedli i s nákresem do Š 120 a odjeli za Prahu do lesa. Cestou našli toulavého psa, který se stal jejich kamarádem, vybrali si skácený strom a začali dělat totem. Pracovali do rána, totem naložili na auto. Při zpáteční cestě byli zastaveni hlídkou policie, neboť na totemu nebyl výstražný praporek. Policisté nemají utěšené gramatické návyky a oslovují prvním pádem, poklepávají řidičským průkazem. Dívka si sundala svůj šátek a přivázala jej na totem. Vzácný náklad uložili vedle kolejí před bytem Puklé paty. Dalšího dne začali totem stavět a v protisvětle totem vypadal jako železniční návěstidlo, ale dvojité. Právě, když práci dokončili, strhla se obrovská bouře. Dívka zmizela a Puklá pata se svým psem ji začali hledat - bezvýsledně. Na vlakovém přejezdu se v té chvíli objevil autobus. Při bouřce a dešti řidič narazil tak nešikovně, že zůstal uvězněn i s lidmi na kolejích. Mnohem horší však je, že začala svítit výstražná červená světla - vlak se blíží. Bouře zuří a blesk udeří i do totemu - jedno křídlo odpadne a nyní totem již vypadá zcela jako semafor, který zakazuje jízdu vlaku. Flegmatický strojvůdce ve vlaku svačí, ale když vidí totem, zakleje a začne prudce brzdit. Vlak zastaví těsně před autobusem na přejezdu - bouře přestává. Oni dva policisté, kteří kontrolovali Puklou patu, sedí ve své služebně - poezie vůně kyselého zelí a kožených opasků. Pročítají hlášení a přichází na to, že Puklá pata - Bohuslav Lapáček zachránila lidské životy. Obhlídkou místa bydliště, neboť Puklá pata přebírá láhve v hypermarketu, přicházejí na to, že totem by mohl stále zastavovat vlakovou dopravu a otočí jej o 90 stupňů a totem nahlíží přímo do oken Puklé paty. Bohuš o tom ale nic neví, je smutný a stará se o své láhve. K okénku přistupuje dívka - je podobná té indiánské, ale jiná - mluví česky a je normálně oblečena. Puklá pata fascinován položí svoji oblíbenou otázku - jak se máte. Dívka odpoví, že teď už dobře. Pes, Bohuš a dívka sedí v pokoji. Dívají se na totem a jedoucí vlaky, na krásný indiánský koberec. Jediné, co je trochu divné, je, že tvář na totemu trochu připomíná zmizelou indiánskou dívku, na koberci jsou motivy, které vypadají jako koleje a na stole leží amulet indiánské díky. Bohuš o tom již nechce přemýšlet a pohladí svého psa. S pozdravem Jiří Lamač e-mail jakubl@volny.cz
0 0
možnosti
  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!