Insitucionalizovaná ješitná ohavnost

Přiznám se na úvod, že jsem představení neviděl,viděl jsem jeho úvodní cca 40minutovou část na videu, neboť moje přítelkyně měla toto představení tlumočit. Dále bych chtěl na úvod říci, že divadlo miluju, znám a nejsem ani v nejmenším konzervativní - k mým "hvězdám" patříval například Petr Lébl. "Cokoliv chcete" v Martalerově podání mne ale naplnilo smutkem. Ne, to není diskutabilní a provokativní "nové" podání Shakespearea. To je velký autor, znásilněný ješitným a bezohledným člověkem, jenž svět vidí prizmatem své nenávisti a odporu. Maně mne napadají paralely se znásilňováním a účelovým intepretováním děl nejrůznějších autorů, kterých se běžně dopouštěly všechny evropské diktatury - fašisického i komunistického střihu. A stejně tak, jak bolševik nutil děti ve školách hledat v milovníku pravdy Čapkovi oslavu proletářské revoluce, nutí i teď Martaler diváka hledat v Shakespeareovi, v tom báječném milovníkovi života a znalci lidí a jejich osudů dekadenta a výstavce hnusu a nudy. A nedosti tomu: ono se tomuto divadlu tleská a snobové včetně komunistického veršotepce Kohouta si berou za čest násilníka Martalera oslavovat. Napadá mne myšlenka z knihy Benjamina Kurase Prašivky, že chce-li někdo oslabit národní a svobodomyslné cítění lidí různých evropských národů, je třeba mu sama sebe zhnusit a znechutit. Ztratí-li člověk hrdost, ztratí i vazby na celek a plaše jako ovce se nechá nahnat do cizího stáda pod hvězdnatou bodrozlatou vlajkou. Kdo má zájem na tom, aby divadlo přestalo rozdávat radost, hrdost a kaztarzi a místo toho skličovalo? Kdo tleská Martalerovi? Na které bruselské adrese bydlí? Zdeněk Čermák, Kratochvílova 2, 162 00 Praha 6, Petřiny

Shakespear videny jinyma oocima

Recenzentka se myli, kdyz tvrdi, ze Marthaler znasilnuje text Vecera trikraloveho. Co znasilnuje, je konvencni cteni Shakespearova textu. To je konec koncu podstatou autorske rezie, a tvurci rezie vubec. Produkce je neromanticka, drsna, ale poezie v ni je.