Za posledního čtvrt století, po jehož dobu se Ivan Prokop intenzivně věnuje fotografování muzikantů, koncertů a hudebních festivalů, se změnilo mnohé. V naší zemi především režim. Jeho změna způsobila, že od polooficiální hudební klubové scény, která reprezentovala (mimo jiné) i jedno z ohnisek nesouhlasu s reálně socialistickým klimatem, mohl Prokop zaměřit svou pozornost i tam, kde šlo už "jenom" o muziku a o radost ze setkávání se skutečnými velikány světové populární hudby.
Z výstavy Ivana Prokopa Photopass (zleva Dan Bárta, David Byrne, Dizzy Gillespie)
V hledáčku jeho kamery se proto postupem času objevovali jak protagonisté místní a zahraniční kontrakultury, tak globální megastars, které po otevření hranic fotografoval na nesčetných koncertech, festivalech a přehlídkách.
Ivan Prokop (1954)Volný fotograf a výtvarník, zabývá se především hudební a divadelní fotografií, je autorem či spoluautorem mnoha obalů audiovizuálních nosičů. Spolupracuje s významnými domácími i zahraničními hudebními festivaly, vydavatelstvími, periodiky a hudebníky. |
Poněkud tajemný název výstavy popisuje výstižně okolnosti, za nichž mnohé z fotografií vznikly. Photopass totiž opravňuje vybrané fotografy k pořizování snímků na velkých koncertech, obvykle po dobu prvních tří písní. Taková činnost vyžaduje značnou zkušenost nebo mimořádné štěstí, protože času není mnoho.
Z výstavy Ivana Prokopa Photopass (zleva Frank Zappa, Iggy Pop, Laurie Anderson)
"Kurátorským záměrem této expozice, se kterým naštěstí plně souzněl i autor, bylo (řečeno s Bobem Dylanem) 'přinést to všechno zpátky domů'," říkají kurátoři výstavy, grafici Karel Haloun a Luděk Kubík. "Jednotlivé fotografie na této výstavě nesledují časovou osu, ani nejsou seřazeny podle hudebních žánrů. Dvacet osm vybraných obrazů reprezentuje shodu pocitů autora a kurátorů výstavy v jeden konkrétní okamžik."
Z výstavy Ivana Prokopa Photopass (zleva Mick Jagger, Radůza, Tom Waits)
Spodní, jakýsi "doprovodný pás" fotografií, je pak pozváním do "depozitáře" tohoto ojedinělého souboru a důrazným upozorněním, že každá z nich mohla být v jiném okamžiku a jiném rozpoložení autorů výstavy součástí "velké osmadvacítky". Fotografie pak doprovázejí klíčové texty několika portrétovaných hudebníků.