Chcete vidět sen? A kostlivce v průvanu, tu překvapivou Smrt Františka Skály? Nebo šílený smutek Bolfových plačících dětí v nadživotní velikosti? Chcete vidět svůj vlastní orámovaný Stín, který se stane interaktivním uměleckým dílem stvořeným Petrem Niklem a vámi?
To všechno je možné spatřit a hlavně zažít na výstavě 14 S v pražském Centru současného umění DOX. V Doxu vás sice čeká bloudění (místní výstavy snad čím jsou lepší, tím hůře jsou značené), ale zabloudit můžete jen na povedenou výstavu DOX/ NANO, na fascinujícího Douglase Gordona nebo při nejhorším na provařenou Entropu. Kvůli které teď bývá v Doxu dost plno.
Výstava 14 S je jedinečná a v našem kulturním kontextu ojedinělá. Čtrnáct umělců prezentuje čtrnáct témat ovlivňujících lidské vztahy, která formálně spojuje písmeno S. Hru s psychikou na umělecké rovině tak tvoří Smutek, Samota, Sex, Superego, Soustředění, Sen, Střed, Spojení, Stín, Strach, Setkání, Skrýš, Souvislosti a Smrt.
A každé ze slov (vlastností, zkušeností, událostí) má svého autora. Samota patří Tatínkovi Ivany Lomové a dalším osobám vyhlížejícím z oken anonymních, do detailu vyvedených panelákových bytů. Bolfovi jednoznačně připadl smutek a i ten sex u Michala Pěchoučka docela sedí.
Výstava vznikla v souvislosti s konferencí Evropské federace pro psychoanalytickou terapii, která se v květnu konala v Praze pod názvem Bridging Identities. Text přednášky Václava Buriánka o "přemosťování" a propojování totožností tvoří i jedno z vystavených děl, které podává alespoň částečné teoretické vysvětlení kurátorského záměru. Jinak však jde spíš o hru s lidskou duší, o čistý řez nevědomím, svědomím, vzpomínkami, pocity, dojmy, obavami.
I když podobný koncept – tedy spojení vědeckého a uměleckého světa – vlastně nabízí i už zmíněná výstava DOX/NANO (která na rozdíl od lidské psýchy zkoumá možnosti kvantové fyziky).
Citáty z Bernharda
"Umělec mává černými praporky uprostřed černé noci, vystřeluje rakety v poušti, používá poštovní holuby, kteří se vracejí, aniž předali vzkaz, posílá e-maily po nefungujících serverech. Jeho signály může zachytit pouze ten divák, který si naladí svůj přijímač na velmi specifické vlny," tvrdí o výstavě její kurátorka Milena Slavická.
Znamená to, že ne vždy se spojení dvou identit, umělecké a divácké, podaří. Či možná také, že význam díla je tvořen setkáním na tom pomyslném mostě mezi autorem a návštěvníkem galerie, divákem. Hra s písmenem S se tak najednou stává vážnější výpravou přes most, pod nímž může být kalná voda i nekonečná hlubina. K překonání strachu ze setkání (obojí patří mezi 14 S) se tak ještě musí přidat i statečnost (další S nutné k ustavení vlastní dentity).
Koncepce výstavy je promyšlená do detailů. Nejenom na úrovni hry s písmeny. Superego je například všudypřítomné v podobě zvukového záznamu, který prostupuje celou galerií.
Další spojení tvoří citáty z Thomase Bernharda (katalog je černobílý, obsahuje profily jednotlivých tvůrců a k výstavě se vztahuje víc textovým obsahem než obrazovou složkou, citáty z Bernharda v něm obsažené však návštěvníkům dají víc než leckterá sbírka východních i západních moudrostí) vztahující se ke všem použitým S. (Nikdy nejsme osamělí, ale vždycky jsme sami. ... Člověk má uši plné výčitek, které činí sám sobě.)
A konečně – výstava 14 S vyvolává až téměř terapeutický pocit, že právě tady je člověk víc než kdy jindy sám sobě tak nějak blíž – jako by bylo najednou zcela legitimní přiznat své strachy, smutky, sny,
stíny, samotu.
Různí autoři - 14 S
Centrum současného umění DOX, Praha, vstupné 60 korun, výstava trvá do 16. srpna.
Hodnocení MF DNES: 80 %
