Lidi se chovají jako blázni, aby se dostali na naše koncerty, říkal na začátku července v rozhovoru po beznadějně vyprodaném vystoupení v pražském Lucerna Music Baru muž jménem Watkin Tudor Jones. Jihoafrický satirik a raper během něj ani jednou nevybočil ze své současné role tvrďácky směšného Ninji potetovaného značkami gangů z Kapského Města.
Jsme jako armáda Kradmý úspěch kapely Die Antwoord se začal psát, když se na internetu před dvěma lety objevil klip k písničce Enter the Ninja. Dokonalá směs buranské taneční hudby z předměstí, rapu v afrikánštině a angličtině okoukané z MTV, silný refrén a především odzbrojující vizuální stránka na hraně, podtržená účastí Leona Botha, kterému tvář i tělo zdeformovala vzácná nemoc předčasného stárnutí, udělaly ze zábavného projektu z Kapského Města fenomén.
Ze znepokojivé blondýny s podivným sestřihem, která zpívá, že je motýlek a potřebuje ochranu, stejně jako ze srandovně potetovaného Ninji s replikou desky Dark Side Of The Moon na trenkách a účesem podle kastrolu byl rázem hit. Na internetu si klip prohlédlo několik milionů lidí, a když dvojice přijela na slavný americký festival Coachella, dokázala nadchnout třicet tisíc lidí v publiku. Do Prahy už kapelu, která svou slávu podtrhla umístěním písniček zdarma na internet, doprovázel manažer Eminema a po právu se o ní mluvilo jako o další velké věci.
O síle, kterou tahle kapela má, vypovídá následující Ninjova historka: "Naše publikum je horší, než jsme my sami. Tohle, co vám říkám, se fakt stalo a možná o tom napíšu i text. Jednou si nás v Jižní Africe někdo objednal na benefici pro kluka, který onemocněl leukemií. Jenže když jsme dorazili, tak nám pořadatel řekl, že je pozdě, že ten kluk umřel. Ale že se nemáme bát, že našli další nemocné dítě. Nedali nám ani najíst, měli jsme hrát někde v buši, kde bylo jenom pódium a žádná šatna, nic," vypráví frontman Die Antwoord svým typickým stylem na pokraji smrtelné vážnosti a přehnané komedie.
"Řekli jsme, že mu nevěříme, že to celé působí přinejmenším nedůvěryhodně, ať nás pěkně odveze zpátky do hotelu a přijede pro nás, až na nás přijde řada. Sjely se tisíce našich fanoušků, ale ten sviňák nám zavolal, že koncert je zrušený, protože prší. Nad ránem nás ale vzbudil rámus z vesele pokračující party. Tak jsme se naštvali a dali všem fanouškům k dispozici jeho Facebook, e-mail, telefonní číslo," popisuje pomstu Ninja. "Nakonec to narostlo do takových rozměrů, až jsme to sami museli zastavit, protože naši fanoušci by toho chlapa úplně zničili. Pokoušet se vy...at s Die Antwoord je jako pokoušet se vy...at s armádou," říká – jak jinak než zlověstně.
Jihoafrický Borat
I když svět ho poznal až teď, na hudební scéně v Kapském Městě není Ninja žádný nováček. "Je to trochu trapné, ale hudbě se věnuju hrozně dlouho. Od mých čtrnácti let. Teď je mi pětatřicet, ale už když jsem vyplňoval přihlášku na školu, když jsem hledal práci, dělal pohovory, pokaždé mi běželo hlavou jenom jedno: že chci být raper," přiznává Ninja, který vystřídal řadu projektů, jež spojoval jeho specifický humor s dotekem sociální kritiky, tak trochu ve stylu britského komika Sashi Barona Cohena, známého třeba postavou Borata.
V kapele MaxNormal.tv třeba rapoval v obleku a texty přitom promítal jako powerpointovou prezentaci. Texty jsou vůbec u Die Antwoord stěžejní. Jsou obhroublé, vulgární a ve většině případů zpívané takovým dialektem, že jim málokdo rozumí. Ale přitom mají často další rozměr. Třeba nejnovější klip kapely k písničce Evil Boy je sice plný replik penisů a machistických vět, ale zároveň tím přehnaným stylem trefně vypráví o klukovi, který se nechce podřídit pravidlům, když odmítá obřízku tupým nožem.
"Je to zvláštní a zajímavá věc. V Jihoafrické republice lidi víc věnují pozornost textům, dochází jim všechny vtipy a podtexty, kdežto pro lidi v Evropě, ale i v Americe jsme tak trochu mimozemšťani. Možná i kvůli našemu akcentu se soustředí víc na muziku, na rytmus. Ale když půjdete po mých textech, zjistíte, že jsou sofistikovanější, než se může zdát, jsou zabijácké. My věříme tomu, o čem rapujeme, žádná klišé," říká Ninja a užívá si klišé, které právě pronesl.
Konečně celí Die Antwoord jsou vlastně docela tvrdá satira na jihoafrickou mládež z chudinských čtvrtí, která se zhlédla v amerických raperech. Důvodem, proč to tak funguje i v zemích, kde Ninjovi a Yo-landi nikdo nerozumí, je kromě silné vizuální stránky i sama hudba, pod kterou je podepsaný další týpek do party, obtloustlý DJ Hi-Tek. Die Antwoord ji popisují jako tvrdší verzi 2Unlimited, ale ve skutečnosti se jednoduše trefili do aktuálního klubového zvuku, ve kterém se taneční hudba potkala s hip hopem.
Teď jenom: schválně, co s tím šílenstvím, které se kolem Die Antwoord strhlo za dva roky a jehož svědky byl i do časných ranních hodin zuřivě skákající Lucerna Music Bar, udělá jejich konečně vydaný debut.
