Tu rekapituluje dvojalbum 20 let písniček z pořadu Hodina zpěvu. Dlouhým titulem je řečeno mnohé, i když ne úplně všechno.
V sekci bonusů každého disku totiž najdeme také písničky z filmových a televizních pohádek (Princové jsou na draka, Tři veteráni, Ať žijí duchové, Lotrando a Zubejda) - i v této vděčné, ale jistě nejednoduché disciplíně jsou Uhlíř se Svěrákem domácí špičkou.
Písničky z každoroční televizní Hodiny zpěvu jsou řazeny abecedně, žádný hit není uměle upřednostněn ani upozaděn. A tak sice hity Barbora píše z tábora nebo Čechy krásné, Čechy naše najdeme na začátku prvního alba, na další slavné kousky typu Když se zamiluje kůň, Mravenčí ukolébavka nebo Neopouštěj si posluchač musí chvíli počkat.
Vydání této kompilace by mělo svou logiku, i kdyby pánové žádné výročí neslavili: svá dosavadní řadová alba totiž pojmenovávali podle refrénu své pravděpodobně vůbec nejslavnější, prakticky zlidovělé písničky Není nutno.
Tato řada byla odstartována albem Není nutno a zakončena titulem ...zažít nudu - vadí!. Jen jediný verš z refrénu byl bůhvíproč v názvech desek vynechán, totiž Nemít prachy - nevadí!. Nicméně série je zjevně na konci a ohlédnutí je každopádně velmi příjemné.
Uhlíř se Svěrákem mají na úspěch zdánlivě jednoduchý recept: silnou zpěvnou melodii, nápaditý text, často velmi vtipný nejen dějově, ale zejména jazykově (což je, jak víme, Svěrákova doména i v jeho ostatních tvůrčích disciplínách) a příjemnou "nezpěváckou", o to však uvěřitelnější autorskou interpretaci.
Tajemství jejich obliby je mimo jiné i v tom, že na jejich dětské písničky rád "zabere" i rodič. Na rozdíl od řady jiných "bavičů - či baviček - dětí" mu nečiní poslech těchto písniček fyzická muka a rád své ratolesti v poslechu Svěráka a Uhlíře podpoří.
