Příběhy z dávného Hollywoodu mají zákonitě svůj půvab, nicméně jisté varování je namístě. Od snímku Zeptej se prachu nelze čekat ani Den kobylek, ani Sunset Boulevard. Natolik se legendárním retrofilmům o odvrácené tváři města andělů rozhodně nepřiblížil.
Veselá bída
Zeptej se prachu, romance inspirovaná stejnojmenným románem, jehož jiné motivy se otiskly i do slavné Čínské čtvrti, sice představuje Los Angeles v éře hospodářské krize 30. let věrně, malebně a se zjevným osobním vztahem režiséra Roberta Townea k místu i času, ovšem jen jako kulisu, která postupně ustupuje do pozadí.
Dokud se vyprávění věnuje zvláštní romanci, jejíž aktéři spolu vedou takřka krvavou zákopovou válku, je na plátně dostatek místa i pro věčně vděčné situace na téma, kterak se dá při honbě za snem třít veselá bída. Jenže v druhé půli začne životem kypící hrdinka „nenápadně“ pokašlávat a film se nenávratně propadá do odkladiště žánru, v němž plačtivé melodrama podává ruku přepjaté telenovele.
Skoro se zdá, že pod jedním názvem našly útočiště dva různé filmy. Ten úvodní, který příjemně naladí hudební mezihrou ohnivých mexických kytar s hollywoodsky tklivým podkresem, a film závěrečný, jenž podobně jako české Želary doplácí na zbytečně přilepené rozjímání po letech a už bez stopy humoru.
Přitom právě vtip zprvu vyvažuje jímavost tuctové situace, v jejímž středu stojí charizmatický Colin Farrell coby mladík s obří ctižádostí bez peněz.
Syn italských přistěhovalců snící o spisovatelské slávě se živí jen pomeranči a cigaretami, když se odhodlá ukrást mléko, vyklube se z něj nenáviděné podmáslí, palma pod okny jeho hotýlku zčernala a bytná mu napsala víc upomínek, než sám popsal stránek. Společnost mu dělá jen notorik se zbytky sebeúcty, skvělý Donald Sutherland v umolousaném županu.
Pak jde s posledním pěťákem na kávu a potká ji - mexickou servírku. Salma Hayeková je vskutku nádherná, když ho přehlíživě vlnivou chůzí míjí - a on, ač také vetřelec mezi „pravými“ Američany, ji krutě uráží. Vzájemné jiskření má vzdorný, provokativní, zraňující ráz. Krutost a nezralost jejich rozmíšek připomíná války dětí, navenek směšné, ale bolestnější, než dospělí tuší.
Bratr a sestra
Jejich vztah, do nějž vstupují ještě další partneři, má dlouho rysy spíše sourozenecké než milenecké. Plyne a plyne a plyne - ve věčných slovních šarvátkách i v dramatické scéně mezi nočními vlnami, kdy moře pod závojem mlhy vyhlíží takřka neskutečně.
Vyprávění si nese zvláštní něhu, měkkost a prchavost kraje, jejž místo hvězdného prachu věčně provází pouštní písek a otřesy půdy, kde podle hrdiny „bez trička a slunečních brýlí jsme všichni cizinci“.
Když dětinsky útočné hry přerostou - mimo jiné pomocí milé variace na Základní instinkt - v dospělejší cit a hrdinové si už dokážou přiznat, proč se mu bránili, dostávají se Farrell s Hayekovou na vrchol.
Ale vzápětí jsou nuceni svádět o romanci nerovný zápas, neboť scénář jim nadiktuje „zásah shůry“ a posílá je na melodramatickou půdu zjištění, že své bezstarostné milostné léto prožili ve vypůjčeném čase. Což není fér - vůči hercům, divákům, ale hlavně vůči kouzlu starého Hollywoodu, které nakonec vyklidilo jeviště historce ve stylu „jak jsem cestou na výsluní potkal pár milých lidiček“.
Zeptej se prachu
USA, režie Robert Towne, hrají Colin Farrell, Salma Hayeková, Donald Sutherland, titulky, 117 minut.
Hodnocení MF DNES: 
