Ta měla mimochodem premiéru loni 29. dubna v brněnském Divadle pro děti a mládež Polárka. Premiéra v Jihlavě se uskuteční 21. dubna v sedmáct hodin v divadle De Facto Mimo. Martin Kolář "Šašky" označuje za lehce nevýchovný muzikál pro nevelké i nemalé děti. "Trochu se bojím rodičovských reakcí, protože dětem se to asi bude líbit," poťouchle se usmívá Kolář.
Co vás přivedlo k režii a navíc vlastní hry? Byl jste snad nespokojen s nastudováním v Brně?
K režii jsem byl donucen už při přípravě vánoční hry Narodil se Ježíšek, protože do toho nechtěl a ani neměl kdo jít. A když jsme potom chtěli udělat v De Facto Mimo něco pro děti, bylo po ruce Šaškumprásk. Po zkušenostech v Polárce jsem režii už nechtěl svěřovat někomu jinému. Brněnské představení se od mých původních představ lišilo snad ve všem, ale bylo právo režisérky, udělat si to po svém. Teď je po mém a sám vidím, že všechno nejde tak, jak by mělo nebo mohlo. Ale na Polárku jsem nezanevřel, takže na podzim chystají moji historickou hru Stříbrná trouba a také mě požádali o dramatizaci Brouka Pytlíka. Ta mi jde ztuha, protože mám k hmyzu vrozený odpor.
Jak si zachováváte odstup od vlastního textu? Nebolely vás škrty?
Odstup mám absolutní. Jako bych škrtal cizí text. Jinak to ani nejde. Postupem času jsem se naučil oželet i některé dobré nápady. To mě naučili na JAMU, hlavně Antonín Přidal. Ale třeba v Českém rozhlase jsem se nedokázal smířit s množstvím škrtů v mé hře Voda na kafe a raději jsem spolupráci na textu ukončil. Šašky jsem z šedesáti stran seškrtal na třicet. Bylo to kruté, ale nutné.
Prozradíte něco z toho, na co se diváci mohou těšit?
S tím těšením já nevím... Šaškumprásk je zatím ve stadiu chaosu a vypadá to, že jde o stadium konečné. Záměr udělat pro děti něco bez princezen a čertů se tím pádem daří. Nejlepší ovšem pro diváky bude, připravit sebe i děti na princezny a čerty. To se potom všichni mohou těšit na něco opravdu nečekaného. Navíc je to vlastně muzikál. Hudbu dělá můj bratranec Matěj, takže moje režijní úloha je jednoduchá: snažit se, aby všechno ostatní bylo minimálně tak dobré jako ta muzika.
V brněnské Polárce bude mít koncem dubna premiéru vaše další hra - logopedický muzikál Pozdvižení v Lexiku aneb Žehoži žekni ž. Přemýšlel jste nad tím, že byste ji nastudoval i v De Facto Mimo?
To nehrozí. V Žehožovi je asi dvacet postav a je to náročné na výpravu, protože celý děj se odehrává ve slovníku, ve světě slov a písmenek. Původní konec se dokonce odehrával ve vysavači! Šaškumprásk je malá hra, i když máme přes osmdesát rekvizit a jezdí se tam na třech kolech v malém prostoru pro necelou padesátku diváků.
Vypadá to, že píšete hlavně pro děti. Chystáte něco i pro dospělé publikum?
Ony vlastně ty věci pro děti jsou i pro dospělé, protože je tam spousta vtípků a narážek, které třeba šestileté dítě nemůže postřehnout, i když se nenudí. Ale samozřejmě je to hlavně pro děti. Teď píšu hru, která naopak pro děti vůbec nebude, dokonce bude asi nepřístupná. Jmenuje se Hukot 4 a bude to... vulgární groteska? Úplná šílenost. Pro mnohé to asi bude šok, čeho jsem schopen. Už oslovuji herce, ale problém je, že z vánoční hry a v Šašcích mám herce dobré, ale většinou tak mladé, že je nemůžu kazit nějakým Hukotem. Navíc ta hra bude silně radioaktivní.
Co vás baví víc: hry psát nebo je režírovat?
Těžko říct. K obojímu se vlastně nutím, protože nejraději si pěkně v klidu čtu. Mám rozepsané tři věci pro divadlo, asi deset povídek a nějaké začátky románů, ze kterých nejspíš postupem času taky budou "jen" povídky, maximálně novely. Režírovat mě taky baví, ale beru to spíš jako nutnost, protože tolik režírujících lidí v Jihlavě zase není a De Facto Mimo potřebuje minimálně pět premiér ročně. Vůbec se za režiséra nepovažuju. Prostě se sejdeme a začneme tím, kdo odkud přijde. Herci zlobí, já se rozčiluju, hledáme, zkoušíme to jinak a postupně se na sebe nabalují různé nápady. Já jenom spouštím to nabalování, dávám podněty a čekám, co se bude dít.
Budete se režii věnovat i v budoucnu, nebo vám tato zkušenost postačí na zbytek života?
No ... Když ono je potřeba něco v De Facto Mimo zrežírovat na podzim a na zimu. Nápady mám, času méně a režijní ambice nemám vlastně vůbec. Já totiž musím režírovat lidi, které znám, před cizími se stydím. Potom musím mít nápad, jak na to, což je nejjednodušší u vlastních textů, protože při psaní všechno "vidím" a režírováním už jenom zjišťuju, co funguje a co ne. Většinou nefunguje skoro nic, takže vymýšlím jiné varianty. Pak je premiéra, což mě zachrání. Takže budu na podzim režírovat Hukot 4. Pokud mě ovšem po premiéře Šaškumprásk nepřejede nějaký rodič na kole.
 Mladí herci při zkoušce Kolářovy hry Šaškumprásk! |
