Déšť špínu smyje, ale neočistí

O dokumentu Ulricha Seidla Zvířecí láska prý známý režisér Werner Herzog řekl: "Nikdy jsem se v kině nedíval tak přímo do pekla." Po zhlédnutí Seidlovy hrané prvotiny Psí dny víte přesně, co měl Herzog na mysli. Jenže tohle peklo nemá hranice ani protiváhu, a tudíž jen drtí - nevykupuje. Je silné, děsivé, odporné, útočné, nesporně a mistrně účinné; ovšem čistě z vůle šokujícího autora.

Jako by Seidl u mikroskopu třídil lidské hemžení, zaostřoval jen na křiklavé krajnosti - a kdyby snad nedejbůh objevil jakžtakž slušného smrtelníka, štítivě by ho smetl mezi odpadky. Nehodí se mu. Nehodí se do přehlídky marnosti, tak kruté a tak záměrné, že navzdory oněm plamenům pekelným může i studit jako psí čumák.

Psí dny nemají klasicky klenutý příběh ani ústředního hrdinu. Trochu se podobají Americké kráse, neboť také nakukují za fasády jistot a nažehlených závěsů ve zdánlivě spořádané čtvrti, a do jisté míry se blíží třeba Pianistce, protože rovněž hledají především pokřivené podoby sexu. Coby roznětku používá Seidl úporná vedra napínající podrážděnost lidí po nejzazší mez; jako úhel pohledu obnovuje estetiku ošklivosti, tak hustou, až z ní činí manýru.

Svět podle Siedla je následující: řada domků jeden jako druhý, před nimi učesané trávníky, bazény, sekačky, lehátka. Uvnitř pak především koupelny, záchody a ledničky, kde s oblibou zastihuje své hrdiny - v nejhlubším soukromí a vesměs (polo)nahé, povislé, zpocené, v nedbalkách, poničené, uštvané, zpustošené, zlomené, zbité, vyhaslé, vrásčité, tlusté, vychrtlé. Situace, v nichž je sleduje, jsou obdobné: tajné slabosti a hříchy, tupost, hrubost, tyranie, ponižování, zraňování, zvrácenost, nechutnost, ubohost. Občas má člověk chuť na režiséra zakřičet: "Neprodlužuj to, už ti věříme, že jsi drsňák", ale přestože se žaludek zvedá téměř stejně jako postavám na plátně, oči se odvrátit nedokážou.

Psí dny
Rakousko, 2001

Režie Ulrich Seidl

Scénář

Ulrich Seidl
Veronika Franz
Produkce Helmut Grasser
Kamera Wolfgang Thaler
Hudba Markus Davy
Hrají Alfred Mrva
Maria Hofstätter
Georg Friedrich
Christine Jirku
Viktor Hennemann
Gerti Lehner
Erik Finsches
Claudia Martini
Victor Rathbone
Žánr Drama
Původní název Hundstage
Délka 120 minut

Psí dny - premiéry

Kina 10. října 2002

Seidlův film je nemilosrdný k nositelům zla i k jejich příliš trpným, vesměs ženským obětem. Ale chce-li svou provokaci hnusem obhájit sdělením ve stylu "pokrytecký měšťáček se děsí pravdy a svobody", vhání ho černobílé vidění do úzkých. Zná jen nešťastné úchyly, nebo šťastné blázny; nic mezi tím. A tak vypasení sousedé schopní zabít za škrábanec na novém autě získají nádech až moc očividné karikatury. A dokonce sbírají sympatie tím více, čím drzeji jim moralistní tón káže oslavovat a tolerovat to "šťastné ptáče", bláznivou stopařku, která se hrabe v cizích peněženkách, drmolí citáty z reklam a pokřikuje "Jsi tlustá, brzy umřeš".

Nakonec přemíru špíny odplaví úlevný déšť, jenže to je hodně laciná očista po drásavosti natolik zálibné. V Magnolii padaly z nebe i žáby; byl to zážitek také silný, rovněž obdivuhodný po stránce filmařské, ale méně pozorovatelský a mnohem více lidský.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.





Fotografie z filmu Psí dny.

Fotografie z filmu Psí dny.

Fotografie z filmu Psí dny.

Fotografie z filmu Psí dny.

Fotografie z filmu Psí dny.

Fotografie z filmu Psí dny.

Fotografie z filmu Psí dny.

Fotografie z filmu Psí dny.

,