p.s. Podle ukázky z čísla 10 je to opravdu katastrofa. Do 3 minuty se daji napočítat minimálně 3 kixy, buď byl rytmicky mimo nebo jde o amatérskou práci s mixem, to pozná i laik na “první dobrou”, nemluvě o stále se opakující, až nesnesitelně, “ melodické figure odnikud nikam”.

Ano, je to nepovedené ve spoustě ohledech, strašný zvuk - naprosto nevyužitý potenciál stratocastera, všechno hraje na nějaký stejný bzučák, kytara, která nedýchá, ani dynamicky ani stylem hry, absolutně bez výrazu. Hraní, jak říkáte, odnikud nikam. Hrůza.

Od Hnatka jde o velký omyl anebo si nedal vůbec práci s kritickým názorem na coververzi Imagine Yoko Ono, anebo té písni, resp. jejímu poselství vůbec nerozumí. Yoko Ono byla spoluproducentkou, a to s velkým slovem a respektem, celého projektu Imagine, který vznikal v britském Ascotu, londýnských studiích Abbey Road a také v New Yourku. Interpretace Yoko je skutečně jiná jiným pojetím tempa, jinak pojatymi rytmickymi akcenty a prakticky s poprenim harmonie, ale není to žádný nesmysl hodný urážek. Spis jde o citaci víc obracenou k duchovnímu, chcete-li nadcasovemu spiritualnimu významu, Yoko jakoby přednášela modlitbu, a to s ozvenami a historickým přesahem a zároveň obloukem spojujícím západní židovskou křesťanskou tradici s tradici Dálného Východu. Jako producentka původní nahrávky na to má výsostné právo a John by ji za to obdivoval. Ale líbit se to nemusí, mnozí i Johnem nazpívany a zahrany na piano s domixovanymi smycci, originál, považuji za nudný, protože “jde přece o pop a to musí odsejpat...”

Ono celé to album Hnátek vůbec neměl hodnotit. Jeho posměšné hodnocení se naprosto rozchází s profesionálními recenzemi ve světě. Mám pocit, že se chtěl jednou zavděčit běžnému proletariátu, protože do něj tady lidi jinak šijou. Dobře si to spočítal, protože je známo, co si o Yoko běžný posluchač myslí. A vůbec celá ta recenze snad nejhloupější, co znám, některými lacinými narážkami v ní ukázal Hnátek, jaký je pyšný ignorant.

Za co? Tedy za co má Yoko Ono celých 30%. Pravda, nejsem hudební kritik, jenže mám zkrátka za to, že některé hudební počiny zkrátka nestojí za to být poslouchány, natož hodnoceny. A přesně takový je ten... to něco od Yoko Ono. Pokud by totiž právě to dostalo ohodnocení 'Nejedná se o hudbu, Nelze hodnotit', mohl Krajčův kytarista mít těch svých 10%. Jenže ona má Yoko 30%. On ovšem hrát na kytaru docela umí, ona zpívat vůbec ne. Dokonce se ani nenaučila anglicky. Anička Dajdou je v porovnání s ní zpěvačka. Yoko do toho žebříčku zkrátka nepatří.

Doporučuju poslech alb Yoko Ono/Plastic Ono Band, Fly, Approximately Infinite Universe, Yokokimthurston, Take Me to the Land of Hell nebo Between My Head and the Sky. A singl Walking on Thin Ice.

Žasnu, že se Hnátkovi v hodnocení zadařilo, dost neuvěřitelné. IMT Smile jsou sice poněkud přecenění ale Jack White, Miro Žbirka i Frantz Ferdinand vydali výtečná alba.

Yoko je prostě svá - moc lidí neosloví, ale někoho určitě ano. A takové věci dělala vždycky, takže Johnovi by se to podle mě líbilo... A Kanye West že nahrál "dema"?! Zjevně jsou na něj sakra velké nároky, že to o těch nahrávkách někdo řekne.

Propadák roku je prostřední expert na konformní hudbu Hnátek, a celý babišovsko pleslovský IDNES, který podobné lidi vůbec platí. Tím se vychovává leda proletariát. Na vážnou hudbu je tady zase striktně muzeální Drápelová. Člověk se podívá na jiné mainstreamové servery a vidí rozdíl. V hudebních rubrikách jinačí redaktoří a jinačí témata.

Hodnocení pana H. jsou naštěstí natolik nepodstatná, že je netřeba brát vážně. Každý nechť si na hudbu udělá názor sám, není nutno k tomu číst plky nějakého tlachavého rychlokvašeného rádobyodborníka.

Ale podobných, co sázejí na rychlost (dámy pak na úsměvy a roztomilost), nikoli však na přípravu, se poslední dobou rojí spousta.