V hudebním byznysu to stačí. Může to být i přednost, zvláště když se deska trefí přesně do zpěvákova stylu. Album Obraz J. Z. takové je.
Národ si určitě pamatuje Záhorovského škobrtavý pokus o swing, který mu zajistil odchod z finále soutěže Česko hledá SuperStar. To už je minulost.
Nová deska se drží melodického pop-rocku, v němž je Záhorovský doma a který ho láskyplně objímá svou energií kytar.
V této pozici má Záhorovského hlas zcela jinou roli než vokál Anety Langerové, který poprockové písně korunuje a vzpíná se vzhůru. Julian Záhorovský spíš muziku dobarvuje.
Řada nových skladeb je zaranžována tak, aby zpěvák příliš nepřečníval, ale ani se v nich neztrácel. V Magnetické bouři se Záhorovského hlas postaví do vůdčí role, hodně tlačí na pilu a píseň působí příliš násilně - podobně jako skladba Muzika.
Zpěvákovi vcelku prospěl producent Bobo Kantor, exčlen kapely Team, který společně s najatými muzikanty vytvořil plný zvuk. Melodické zvonivé barvy, třeba v písni Růže v kameni, skutečně navazují na teamovskou školu.
Ostatně polovinu z dvanácti skladeb složil právě Kantor, který se o autorství hudby podělil s Julianem Záhorovským. Povedla se píseň Obraz Doriana Graye, na které má zásluhu obrazný text Pavla Studníka, hymnická skladba Křídou mě bílej nebo píseň Mý druhý já.
I s málem, jež má Záhorovský jako interpret k dispozici, se podařilo natočit album, které působí vcelku civilně a zároveň soudržně.
 Obal alba Obraz JZ zpěváka Juliana Záhorovského |
