Deset dnů, jež reklama nenahradí

  • 1
Bůhvíproč se v tuzemsku slovo standardní chápe trochu hanlivě. Opak je přitom pravdou. Řekne-li se, že 37. karlovarský festival byl standardní, znamená to, že se chválabohu nic zlého nestalo, že peníze stačily, filmy dorazily a diváci se hrnuli, ba dokonce opět zlomili rekord. Že nepřišly ani záplavy, ani výpadky sítě a že ohlášení hosté slib splnili a odjížděli nadšeni.

Ano, hvězda hvězd Sean Connery nakonec kvůli nemoci poděkoval za cenu jen z televizního záznamu, ale i nejbohatším festivalům se stává, že idol nedorazí, leckdy bez příčiny a omluvy, natož s tak upřímným slibem, že se vrátí. Škoda to byla, ale prohra? Ani náhodou.

Především však Vary vidí docela jinak rodiče a jejich děti, hosté v hotelu a diváci pod stanem, tuzemsko a svět. Rodiče si pod asijským filmem vybaví dávné nahlouplé snímky ze sovětského bloku - děti nadšeně drží krok s dnešní světovou módou z Koreje. Pro rodiče je hvězdou Michael York, děti ho minou jako exponát v muzeu a sní o hercích z Hongkongu.

Podobně se dělí média. Ta zahraniční přikyvují - Ano, jdete dopředu, vozíte hrdiny diváků dneška a zítřka. Domácí se tváří rozpačitě - Co s hostem, jehož mládež uctívá od Cannes po Hollywood, pokud ho neznají diváci Novy? Není snad odlišnějších světů než naše pamětnické televize a kina, kam už chodí naprosto jiné generace na zcela jiné filmy.

Dosud festival nároky obou táborů vyvažuje a mírně straní mládí. To je jeho největší plus. Neboť právě ony tisíce nadšenců jsou karlovarským trumfem a unikátem. Když americký režisér přijde na půlnoční promítání svého filmu a najde patnáct set dychtivých obličejů, zjihne a můžete na něm dříví štípat. Vrátí se a zláká další osobnosti. Taková reklama se žádnou inzercí nezaplatí.

Jinde mají moře, megahvězdy, trh. Ale nemají porotu, která se na pódiu hravě vlní v bocích, kožené "skoroministry", z nichž si moderátor utahuje, fronty u pokladen, kde jde o život. Napříč všemi kastami hostů se šíří nákaza lehce přenosná a těžko pojmenovatelná, neléčitelná a velice příjemná: deset dní nikoho nezajímá, zda se kácejí či jmenují vlády, létá na Měsíc, zasedá OSN. Zbytek světa neexistuje a kurz dolaru je nicotností vedle osudové otázky, jak ve dvě ráno proniknout na Muže v černém.

Vary může ohrozit jen stará technika se zoufalým nedostatkem sedadel, jenž už probouzí agresi, a obrat kormidla od přání diváků k zájmům médií. Jistě se dá přivézt omšelá kráska či svalovec, našel by se k nim i zaprášený filmeček - ostatně Česká televize hned po přenosu z udílení cen zařadila Specialistu, "béčko" proslavené Zlatou malinou za nejhorší film roku.

Ale pak by se diváci i zahraniční média stáhli jinam a ve Varech by se hrstka našinců ptala dámy, která hrála dejme tomu v Četníkovi ze Saint Tropez šestou slečnu na pláži: "Máte ráda české pivo?" Takový festival by neměl ani prestižní kategorii A, ani smysl.

Mirka Spáčilová a Jiří Bartoška

,