Depp kraluje i v županu

Hned v první scéně amerického thrilleru Tajemné okno přijde šok. Tohle že je miláček paní a dívek Johnny Depp? Rozespalý, rozcuchaný, s očima mžourajícíma za staromódními brýlemi a v uváleném županu plném děr?

Jenže za pár vteřin se skrze ošuntělý zevnějšek prodere hercova osobitá uhrančivost, ona zvláštní směs temnoty a hravosti, kterou ženskému idolu neupřou ani muži, a rázem je jasno. Je to starý známý Depp, stokrát jiný, ale zase skvělý, romantický hrdina vyzrávající jako víno, který od veselého piráta po samotářského spisovatele zahraje cokoli.

Přitom Tajemné okno rozhodně nepatří k filmařským zjevením, spíše naopak. Je to jen slušně odvedený thriller, který těží ze slavného jména krále literárního strašení, autora předlohy Stephena Kinga, a z výkonů hlavních soupeřů. Docela klidně by se dal natočit za pár korun i v Česku.

Používá vděčný model, chatu na samotě u jezera, v níž Deppův hrdina coby spisovatel v krizi marně vysedává u počítače, vyspává, cpe se horami bramborových lupínků, rozmlouvá se svým psem a za zády posluhovačky, jediné bytosti, která se tu čas od času objeví, dělá grimasy a posunky. Také tajně kouří a provinile schovává cigaretu jako malý kluk.

Zkrátka sbírá sympatie, aby ve chvíli, kdy na jeho dveře zabuší hrozba v podobě cizince alias Johna Turturra, výmluvně strohého, chorobně zaťatého venkovského balíka, měl Depp diváky na své straně. Což dokáže, přestože už je neláká prvoplánovým kouzlem záhadného krasavce, ale zato nádherně poživačnou, sladce vychutnávanou, záviděníhodnou leností.

 Z pohovky ho vyžene teprve strach, když cizinec tvrdící, že mu spisovatel ukradl povídku, zahájí obléhání a vydírání vrcholící vražednými útoky. Režisér David Koepp vcelku zručně buduje pocit ohrožení pomocí nenápadných hrátek s krabičkou cigaret či s myší, nicméně veškeré emoce sděluje zase prostřednictvím Deppa. Ve scéně s hrdinovou bývalou ženou a jejím novým partnerem najde místo i útočný humor coby jediná náplast na poraněnou ješitnost, při spisovatelových výletech za místní policií či nákupy zase z plátna čiší nevraživost, coby nedobrovolný „čistič“ mrtvol je Depp dojemně nešikovný a svými soukromými návyky zase komický.

Bohužel u thrilleru se nesluší prozrazovat závěr, a zrovna ten je v případě Tajemného okna největší vadou na kráse. Takže jen oklikou: poté, co přijde v podstatě očekávaný zlom, se klasický prvek detektivky, známý druhý zvrat, vůbec nedostaví. Mistrného řemeslníka záhad Kinga přitom nelze podezírat z neznalosti zákonů žánru, spíše je to od něho zákeřná záměrná rafinovanost. Nebo že by i na něj padla lenost?

Zkrátka ani Johnny Depp nemůže zachránit vše. Naštěstí lepkavý pocit křivdy - „co mu to udělali“ - si divák vynahradí v jiné novince týdne, v dokumentu o jednom nedokončeném natáčení nazvaném Ztracen v La Mancha. Tam se totiž týž herec objevuje v civilu, v zákulisí i při práci, na niž se přišli podívat investoři - a jejich manželky s komickou žádostivostí hltají Deppa očima.

Fotografie z filmu Tajemné okno.

Fotografie z filmu Tajemné okno.

Fotografie z filmu Tajemné okno.

,