Jediný z rodiny, kdo ve válce nezemřel, byl Annin otec Otto. "Malé skupinky přeživších se pomalu vracely z různých táborů a já jsem se od nich snažil získat nějaké informace o Margot a Anne. Nakonec jsem narazil na dvě sestry, které s nimi byly v Bergen-Belsenu a které mi vyprávěly o posledních okamžicích utrpení mých dcer. Obě byly tak zesláblé, že podlehly epidemii tyfu," vzpomínal nešťastný otec.
Právě on četl jako první deník své dcery, která ho zanechala v amsterodamském úkrytu, kde se rodina snažila zachránit před pronásledováním. Dlouho uvažoval, zda není příliš intimní ho vydat. Nakonec vypustil některé pasáže o tom, jak se Anna hádala s matkou, nebo tajnosti se sexuálním podtextem. Kniha však vyšla a stala se nejčtenějším deníkem světa. Byla přeložena do sedmdesáti jazyků.
Divadelní představení, film i muzeum
Autoři komiksové verze pečlivě zobrazili nejen události, které popsala Anna, ale také osud deníku po její smrti. V poslední části knihy se stává hlavním hrdinou právě Annin otec, který zvažuje vydání a pracuje s několika textovými verzemi, jež po sobě jeho dcera zanechala.
Kniha vyšla roku 1947 v Nizozemsku, záhy byla přeložená do francouzštiny a němčiny, brzy i do angličtiny. Otto se znovu oženil, jeho druhá manželka stejně jako on přežila Osvětim.
V říjnu 1955 deník převedli do divadelní podoby, na Broadwayi mělo představení více než 700 repríz a jeho tvůrci za ně získali Pulitzerovu cenu, která vlastně patřila stejně tak Anně Frankové. Paradoxně jeden ze zápisů v deníku hovoří o Annině touze být spisovatelkou nebo novinářkou. Otto Frank představení nikdy neviděl, napsal jen dopis řediteli divadla, v němž mu vysvětlil, jak by to pro něj bylo bolestné, vidět příběh jejich rodiny na jevišti. Pak přišel film, vznik nadace Anny Frankové, zpřístupnění zadního traktu, kde se rodina schovávala, veřejnosti a jeho přebudování na muzeum.
Komiks navíc zdařile popisuje historické události napříč minulým stoletím i Evropou, začíná první světovou válkou i vzestupem NSDAP v poraženém Německu. Určený je hlavně dospívajícím, tedy Anniným vrstevníkům.
