Denemarková popsala stav, kdy se smysl života na člověka vykašle

  11:29
Na Radce Denemarkové je ještě znát únava z osmi let, která strávila nad knihou Smrt, nebudeš se báti aneb příběh Petra Lébla. Knihu dne 12. prosince 2008, v den devátého výročí režisérova úmrtí, vydalo nakladatelství Host. Její napsání uložil Radce Denemarkové sám Lébl ve vzkazu, který byl nalezen po jeho smrti.

Radka Denemarková v bytě Petra Lébla | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Petra Lébla jste podrobně znala už předtím, než jste knihu začala psát. Máte teď jasněji v tom, kdo to Petr Lébl byl?
Psát knihu tak dlouho byla zkušenost už spisovatelská, protože téma jsem nezačala zpracovávat z vlastního rozhodnutí, ale z donucení; vyvažte se z posmrtně uděleného úkolu. Nejdřív jsem si řekla, že něco tak iracionálního dělat nebudu, vždyť v hlavě mám další témata a další postavy mi čekají frontu. Ale nakonec jsem na to stejně pořád myslela, takže než abych celý život myslela na nesplněný úkol, napsala jsem klasickou monografii. Jenže jsem s ní nebyla spokojená, a tak jsem to vzala z gruntu a jinak.

Rytmus vln

Radka Denemarková

Léblův život byl plný vzdoru, takže jsem chtěla, aby tam byl i ten. Chtěla jsem, aby kniha měla rytmus vln.

Což znamená?
Pohled čistých očí, kterým je jedno, byl-li Lébl bezdomovec nebo divadelní režisér, protože každý život je jedinečný, s každým nenávratně zmizí jeden vnitřní vesmír. Limitována jsem byla jen materiálem, který mám k dispozici, tedy slovy, z nichž jsem musela vybrat ta odpovídající Léblovu životu. Chtěla jsem, aby ta kniha byla jako Petr Lébl, podivná, záhadná, drzá, v rytmu manická i depresivní; chtěla jsem ho osahat ze všech stran. Zvolila jsem si k tomu experiment s třemi zakletými příběhy. První je život kluka, který se musel poprat s životními výzvami, druhý je příběh doby, která ho vynesla nahoru, a třetí je příběh autorského subjektu, mysli autora, která to všechno píše. Ten je schválně daný do poznámek, tam jsou ta nejdůležitější místa knihy. V tomhle tvaru najednou jako by se Lébl otevíral a připomínal.

Radka Denemarková v bytě Petra Lébla

Píšete, že jste pochybovala, zda byste v případě nesplnění zadaného úkolu s tím břemenem dovedla žít. Cítíte se teď vyvázána?
Vůbec ne. Dokončit tu knihu je svým způsobem úleva; jako bych vysvlékla druhou kůži, třebaže jsem mezitím dělala i jiné věci. Bylo fajn, že jsem mohla psát v Léblově bytě, jeho maminka mi ho dala k dispozici po osm let, což je fantastické.

A napsala jste ji tam celou?
Většinu ano. Je to faktografický román, protože jsou tam dopisy, které skutečně vznikly, a dopisy, které jsem za ty lidi psala já. Všechno to mě ovlivňuje dál, není jednoduché přestat o tom přemýšlet, i když je kniha dokončená. Třeba v následujícím svém románu mám velké léblovské téma – téma podoby "já" v mládí a ve středním věku. Po smrti otce, který si o mně všechno schovával, jsem našla i dvě povídky, které jsem napsala ve čtrnácti. Myslím, že jsou to mé nejlepší věci. Obě jsem vložila do románu, kde mám postavu holčičky, která píše. Těší mě, že tam mám dnešní své já i své já tehdejší. A toto téma je dozvukem promýšlení života Petra
Lébla.

Knihu charakterizujete jako faktografický román, k němuž jste se dostala skrze běžnou monografii. Ty se dnes už příliš nepíšou. Myslíte, že je to mrtvý žánr?
Absolutně. Ale není se co divit. Neexistuje objektivní monografie, vždy to bude jen subjektivní pohled. Aby výsledek fungoval, musí jít o dialog s člověkem. Myslím, že jedině to, jak jsem napsala Lébla, je poctivý přístup. Člověk dá všanc i sebe, což je fér, když si dovolíte hrabat se v cizím životě. Zřejmě jsem zvolila dobře, protože mám ohlasy od Léblových známých, kteří jsou překvapeni, že to skutečně je Lébl. Jenže není to Petr Lébl, je to kniha o něm, je to jeho esence.

Radka Denemarková (1968)

Spisovatelka, překladatelka, scenáristka, dramaturgyně a literární historička. Na pražské filozofické fakultě vystudovala češtinu a němčinu, pracovala v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR či jako lektorka a dramaturgyně v pražském Divadle Na zábradlí; někdejší spolupracovnice režiséra Petra Lébla. Vydala monografii o režiséru Evaldu Schormovi Sám sobě nepřítelem (1998) a dvojici románů A já pořád kdo to tluče (Petrov, 2005) a Peníze od Hitlera (Host, 2006), za nějž získala Cenu Magnesie Litery. Překládá z němčiny, zejména studie a divadelní hry.

Tu "šťastnou formu" jste našla hned?
Kdepak, když jsem ji hledala, vymyslela jsem třeba vyprávění Marťana, který přilétne do střední Evropy, potká kluka a přes něj zjišťuje, jak tu lidé žijí. Pro některé situace to bylo fajn řešení, ale jinde mě svazovalo: Marťan by těžko mohl vyprávět o něčem, co nezná. Pak jsem zjistila, že pro popis Léblova života je to nepoužitelný nápad, přestože logický, vždyť Lébl si na konci života myslel, že komunikuje
s Marťany.

V úvodu poznámek píšete "k popisu jeho života, práce, smrti bych měla vytvořit slova nová". Podařilo se vám je najít?
Ano. Když si někdo bude chtít udělat seznam takových slov, a je to zároveň seznam slov, kterých se bojíme, tak jsou v Léblovi. Nová slova by si zasloužil vlastně každý život; však se o to literárně i snažím, Lébl je kontrast k mému románu Peníze od Hitlera. Ten jsem začala psát věcně s filozofujícími sentencemi, ale pak jsem viděla, že hlavní hrdinka je velice nervní, poraněná a její svět je podivně vykloubený, takže bylo třeba pojmout to emocionálně. Ta zkušenost se mi teď vyplatila, protože jsem zjistila, že aby byl výsledek emocionální, musí být psán s chladnou hlavou a slova pokládána pinzetou. U Lébla se nabízelo, že by mohl být nesrozumitelný, zahlcen asociacemi, ale pak jsem ustoupila, protože nebylo Petrovým záměrem být ve vyjadřování složitý. Tak jsem ten jeho podivný život převyprávěla způsobem, který není jazykově zašmodrchaný, protože jsem mu pro radost vytvořila ta nová slova.

Radka Denemarková

Váš text je dost napjatý, což přisuzuji tomu, z jakého popudu vznikal. V monografičtějších pasážích jste uvolněnější, v těch osobnějších těžkopádnější, věty jsou tam jakoby sekané. Záměrně?
Chtěla jsem, aby se projevilo, v čem Lébl žil. Aby tam byly fáze uvolněné i manické, protože on mohl pracovat jen v manické fázi. Původně jsem chtěla ty dva kódy zdůvodnit, ale pak jsem se zařekla, že nemusím vysvětlovat všechno. Čtenáře ať těší, že objevuje sám. Navíc Léblův život byl plný vzdoru, takže jsem chtěla, aby tam byl i ten. Chtěla jsem, aby kniha měla rytmus vln.

Bezesporu největší deviza knihy je v tom, že je úplně jedno, jestli nějaký Lébl žil, nebo ne.
Mám ohlasy od lidí, kteří jeho jméno v životě neslyšeli, že je to román, příběh kluka, který měl problémy a žil v nějaké době. Když jsem knížku v knihkupectví viděla stát vedle Karla Svobody, pomyslela jsem si, že je to blbost, že má být mezi romány. Je to kniha o situacích, kdy se smysl života na člověka vykašle.

Mám problém věřit takovým těm absolutním větám, aspirantům na citáty. Ke konci knihy se jich objevuje víc. Myslím věty jako "Paměť selhává, jen práci lze ohmatat očima". Nakolik jim opravdu věříte a nakolik je to fiktivní, literární práce?
Samozřejmě je to vždy autorská stylizace, proto neříkám, co to dělá se mnou, ale s autorským subjektem, co mu to dělá v mysli. Některé věci tam jsou vyhroceny záměrně, protože Lébl takový byl. Čtenář by u knihy měl být naštvaný též; je jedno, jestli na Lébla, nebo na mě. A jste na něj ještě naštvaná? Ani ne, my teď máme hezké soužití. Ale tehdy, když byla otevřena jeho pracovna a dopisy s úkoly, tehdy jsem byla. On mě znal, byl natolik mazaný, že věděl, že nakonec jeho úkol vyplním. Ale potkáme- li se ještě někdy, budeme si to muset pěkně od plic vyříkat.

Autor:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...