RECENZE: Dokonce už děti pijí, aby zapomněly. Z Pout mrazí

Není výjimkou, že nenápadné oťukávání s alkoholem přichází u mnohých už v pubertě. Pro zábavu, objevování nového. Dvanáctiletý protagonista Pout Theo však pije z úplně jiných důvodů. Aby zapomněl. Francouzská spisovatelka Delphine de Viganová znovu zbavuje čtenáře pevné půdy pod nohama.

Francouzská spisovatelka Delphine de Viganová | foto: Delphine Joundeau

Společnost přitom Theovi dělá kamarád Mathis, jediná spřízněná duše ve škole. Každé přehnané pití však začne být dříve či později vidět. Člověk je rozmrzelý, nepozorný, unavený a bez nálady. U dospělého celkem snadno rozeznatelné symptomy signalizující problém s alkoholem. U dítěte však spíše náznaky domácího násilí nebo jiný rodinný problém. A tak začne úzkostlivá učitelka Hélene pátrat, zatímco rodiče obou chlapců se doma vyrovnávají se svými osobními dramaty.

Název novely Pouta odkazuje k prostoru, který člověku tento svět, respektive společnost vymezuje. Ve kterém jej vědomě i nevědomě upoutává. Každý spoutaný však touží alespoň po chvíli volnosti a svobody. Theo pochopí, že on může od neschopnosti svého otce a sobeckosti matky utéct k lahvi lihoviny. Mathisův otec se zase ze spořádaného rodiče proměňuje v agresivní a vulgární hyenu plnící internetové diskuse násilnickými a nenávistnými komentáři.

Druhá rovina novely leží taktéž v jejím názvu, nikoliv však v českém. Originální titul odkazuje k loajalitě a oddanosti. Ať už jde o přátelství Mathise, který drží za jedno se svým kamarádem, ač se řítí do záhuby, nebo jeho matku, která se nedokáže důsledně vyrovnat s virtuální zábavou svého muže.

Na rozdíl od předchozího mnohovrstevnatého a mrazivého thrilleru o lidské identitě Podle skutečného příběhu se tentokrát Delphine de Viganová rozhodla pro vyprávění komorní a hlavně přímočaré, ještě střízlivější než v minulosti.

K rukopisu musela přistupovat s pečlivostí anorektičky, která se z nabízeného kusu masa snaží alespoň okrájet všechny tučné části. V případě díla de Viganové však není tuk nositelem chuti, jak to platí v gastronomii, takže svou úsporností si vyprávění nijak neubližuje. Naopak dává svobodu, ačkoliv v pevně vymezených mantinelech.

Pouta

80 %

Autorka: Delphine de Vigan

Nakladatel: Odeon

Překlad: Alexandra Pflimpflová

160 stran, 259 korun

Po poruše příjmu potravy, ztrátě vlastního já nebo vzájemné posedlosti tak autorka tematizovala další aktuální společenské téma. Jen jej položila do naprosto nečekaného prostředí a rukou hrdinů, kteří ještě nemají ani občanský průkaz. O něco podobného se pokusil nedávno i vítěz Literární ceny knižního klubu Miloš Cajthaml s příběhem Na odstřel, bohužel neúspěšně.

Komise mezinárodní Man Bookerovy ceny by tak pomalu měla začít přemýšlet nad zařazením de Viganové na svůj užší seznam. Pouty jen potvrdila, že si to zasloužila už dávno.