Aaron Eckhart - Děkujeme, že kouříte

Aaron Eckhart - Děkujeme, že kouříte - Aaron Eckhart ve filmu Děkujeme, že kouříte (2006) | foto: Palace Pictures

RECENZE: Děkujeme, že kouříte. A myslíte

Slavný komediograf Ivan Reitman má konkurenci přímo v rodině. Celovečerní prvotina jeho syna Jasona Reitmana baví chytrou ironií, obsaženou už v názvu Děkujeme, že kouříte.

Slavný komediograf Ivan Reitman má konkurenci přímo v rodině. Celovečerní prvotina jeho syna Jasona Reitmana baví chytrou ironií, obsaženou už v názvu Děkujeme, že kouříte.

Když před pěti lety přivezl Ivan Reitman na karlovarský festival svou Evoluci, hrdě vykládal, že její zábavnou pointu se šamponem proti lupům vymyslel jeho syn Jason. „Nic mi nemůže udělat větší radost než synův úspěch,“ tvrdil.

Teď se u Reitmanů asi hodně radují. Vyškolen krátkými hranými snímky vkročil režisérův syn na celovečerní půdu sebevědomou komedií Děkujeme, že kouříte.

Kuř, kuř, kuř
Nepřináší sice bůhvíjak převratnou filmařinu, zato je odvážný humor, který zvolila: chytrý, přemýšlivý, otrlý, cynický, velmi nejednoznačný a překvapivě svobodomyslný. Hrdinou filmu je totiž takřka formanovský vyvrhel společnosti, mluvčí výrobců tabáku, tudíž advokát kouření.

Děkujeme, že kouříte

70 %

USA, 2005, 92 min.

režie Jason Reitman,

hrají Aaron Eckhart, Katie Holmesová, William H. Macy, Robert Duvall

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.5

A jaký! Vždyť i televizní debatu, do níž přizvali teenagera umírajícího na rakovinu, opanuje tvrzeními typu „je přece v našem zájmu, aby chlapec dál žil a dál kouřil“.

Slovní eskamotér, zálibný mistr argumentačních soubojů, pohádkář ve vysokých službách a též přitažlivý muž, jak ho přesně vystihl Aaron Eckhart, přitom nezavírá oči před pravdou. Ví dobře, čemu slouží.

Ale ví také, že demagogii používá i protistrana, že jde v podstatě o partii, v níž ze dvou falešných hráčů vyhrává ten obratnější, a že se kryje krásnou obezličkou. On přece netvrdí, že kouření neškodí; jen opakuje, ať si každý udělá názor sám.

Hollywoodu tím musel mladý Reitman zamotat hlavu podobně jako Miloš Forman snímkem o pornografovi Larrym Flyntovi. Amerika sice na svobodu myšlení a rozhodování nedá dopustit, jenže tady se jí dovolává člověk, jehož by současné protikuřácké tažení nejradši přibilo na kříž.

Co hůř, ten sympatický satanáš okouzlí i děti, respektive syna, který žije u matky a jenž před školní besedou na téma Co dělá můj otec původně tátu prosil „nenič mi dětství“.

Právě jen na tom, jak ho vnímá syn, otci záleží, a právě vývoj jejich vztahu povyšuje Reitmanův přístup nad jiné společenské satiry. Jinak si drží nenuceně pobavený odstup nastolený už mile rebelským popěvkem Kuř, kuř, kuř, jenž doprovází úvodní titulky vepsané do cigaretových krabiček.

Prozrazovat jednotlivé žerty by byla svatokrádež, nicméně nelze nezmínit alespoň okruhy těch nejpůvabnějších. Třeba morbidní profesní hrátky, kdy se kolegové lobbisté trumfují, kdo má na kontě víc mrtvých: obhájce tabáku, alkoholu, zbraní.

Nebo plán, jak Hollywood vrátí do kin cigaretovou módu, neboť dnes ve filmu kouří už jen „psychopati nebo Evropani“. Či setkání s nemocným Marlboro Manem, mužem ze slavné reklamy, jenž celý život kouřil úplně jinou značku. Akonečně jedinečný důkaz, jak může cigareta odvrátit smrt.

Co na ní Cruise má?
Eckhartův hrdina je skvělý řečník: inteligentní, v argumentaci neporazitelný, a přitom zábavný. Kéž by jeho dar měli politici, když už musí vykládat bajky, a hlavně zdejší tiskoví mluvčí: ti by měli jeho výkony sledovat třikrát denně a docházet k němu povinně na přezkoušení.

Ovšem William H. Macy coby senátorský vymítač tabákového ďábla se mu plně vyrovná; páni herci se vůbec povedli! Zaskřípe to jedině v ženském táboře: jednak hrdinova pletka s novinářkou neodpovídá jeho profesionálnímu založení, jednak Katie Holmesová rolí dotyčné slečny znovu dokazuje, že její údajné kouzlo uniká celému světu -s výjimkou Toma Cruise.

Film Děkujeme, že kouříte je prostě vtipný, příjemně neagresivní a inteligentní - možná až nadmíru. Stojí na duchaplném dialogu, takže divák musí počítat se spoustou slov, z nichž by se mohla úhořovitě vynořit moralita.

Ale Reitman je na stráži a sotva se zárodek kázání objeví, hned ho plácne přes prsty; dokonce i ve finále, kdy se hrdina po pádu na samé dno znovu narovná a jde do Kongresu na jiskřivou přestřelku v duchu Perryho Masona v soudní síni.

Právě tím, nikoli velikášskými efekty, si příběh diváky získává: nevtíravostí, důvtipem a schopností balancovat stále na hraně, aniž straní. Nikoho nesoudí; nanejvýš pokrytce.