Druhý díl těchto Dějin nové moderny, jenž právě vychází, nese podtitul Lomy vertikál a zabývá se jednou z nejzajímavějších dekád ve vývoji českého umění. Začíná rokem 1924, kdy bylo mimo jiné vydáno klíčové dílo poetismu, Nezvalova Pantomima.
O „alternativní“ dějiny jde proto, že autoři v zásadě nepostupují v rámci svazku zavedeným systémem výkladu v rámci chronologie a žánrů. Jde jim o podchycení literatury jako tvárné „hmoty“, ovlivňované myšlenkovými proudy i společenským a světovým kontextem – a je pochopitelně také ovlivňující. Podstatnou složkou knihy jsou takzvané Mapy polí, tedy přehledy vydávaných děl a dobových událostí v jednotlivých letech.
Pro tuto dekádu není typický jen nezvalovský poetismus, ale také rozmach žánrů, které stojí oproti němu vlastně na zcela opačných základech: literatura ovlivněná katolicismem, venkovská próza a knihy pro ženy. Ženská literatura se přitom objevovala jak v té nejnižší podobě „románů pro služtičky“, tak v seriózní rovině vážených autorek. Do všech žánrů hlavního proudu literatury pak pronikal oproti předchozím obdobím také mnohem otevřenější přístup k ženské postavě v erotickém smyslu.
